Když jsem před čtyřmi měsíci psal článek Kostlivec Internetu do škol znovu vypadl ze skříně, bylo mi jasné, že české regionální školství, tedy základní a střední školy, čekají v oblasti informačních a komunikačních technologiích zlé časy. Místo původně předpokládané a v roce 2004 vládou schválené roční miliardové dotace v pokračování Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) realizované prostřednictvím účelové dotace na žáka letos školy nedostanou ani korunu. Na konci roku 2007 do škol dorazila poslední dotace SIPVZ v celkové výši 70 milionů korun, tedy zhruba 10 tisíc korun na školu a rok či 50 korun na žáka a rok. Byl to symbolický konec jednoho smutného projektu a pokusu o systémové řešení zaostávání vybavení škol ve srovnání s vyspělými státy.

Nedostatek financí na rozvoj informačních a komunikačních technologií ve školách se dá dočasně překonat různými způsoby. Díky poklesu cen hardware i ICT služeb se naštěstí náklady na provoz ve školách absolutně výrazně snižují. Pro další rozvoj vybavení škol i pro realizaci nedávno nastartované školské reformy je ale nutné tuto oblast posílit. Nejde nyní jen o počítačové učebny a připojení k Internetu, ale například i o vybavení učeben dataprojektory nebo interaktivními tabulemi, jejichž pořízení i provoz je stále nákladný, dále chybí výukový software (čeští tvůrci až na výjimky kvůli způsobu realizace SIPVZ zanikli nebo stagnují) a samozřejmě chybí prostředky na další vzdělávání pedagogických pracovníků v metodice využití ICT ve výuce. Dodnes nedořešenou je také oblast odborné správy provozu ICT na školách.

Školství je dlouhodobě podfinacované a situace se stále zhoršuje. Prakticky všechny vlády ČR se verbálně hlásily k podpoře vzdělávání a školství, skutek ale utek. Podíl prostředků vynaložených na školství a HDP je stále hluboko pod slíbenými 6 %. Výdaje na školství sice v poslední době rostou v řádu 6 % ročně, jejich podíl na HDP se však nezvyšuje, spíše klesá. Zatímco v roce 2002 a 2003 činil podíl na HDP 4, 5 %, ve dvou následujících letech už to bylo o desetinu procenta méně.

Nízké mzdy ve školství obecně také implikují nedostatek kvalitních a kvalifikovaných kantorů. V nedohlednu je také slibovaná průměrná mzda kantorů ve výši 130 % průměrné mzdy, vloni podle posledních statistik za první tři čtvrtletí celkový průměrný měsíční plat pedagogických pracovníků regionálního školství dosáhl výše 22 527 korun, což představuje 103, 4 % průměrné mzdy v ČR. V roce 2006 to bylo přitom 104, 9 % průměrné mzdy v ČR, došlo tedy k pomalejší dynamice růstu platu pedagogů, než jaká byla zaznamenána u průměrné mzdy v ČR. Čili podobně jako v podílu HDP je i zde místo nárůstu pokles. Vzhledem k průměrnému věku a vysokému podílu vysokoškolsky vzdělaných v rezortu to je tristní výsledek vlád Jiřího Paroubka i Mirka Topolánka.