Aby mohl být Adolf Hitler mocným vůdcem, museli bezmocní židé umírat v Osvětimi, tam kde je mocenská rovnost, tam je i soutěž a boj o moc. Otázka moci je otázkou svobody, protože otrok je bezmocný a musí otrocky poslouchat to co jej zotročuje. Moc je pro nás drogou, protože nám dává svobodu být sami sebou, když jsme bezmocní, musíme být tím, co má nad námi moc, a tak ztrácíme charakter, a stává se z nás jenom tělo bez duše. Domestikace zvířat, to je násilné odebrání duše tělu, a následkem je deprese, spojená se závislostí na droze. Samovazba je nejhorším trestem, protože je nám násilím odebrána duše, a stává se z nás jenom tělo bez duše, a takové tělo, myslí jenom na drogy, aby mělo iluzi svobody. To co nemá inteligenci, netouží po moci a svobodě, logicky čím více je člověk inteligentní, tím více je zde toužení po moci a svobodě, proto je tak snadné zotročit rostliny, protože nemají inteligenci. Otroctví je problémem, protože se otrokář stará špatně o svoje otroky, protože otrok je snadno nahraditelný, a tedy nemá pro otrokáře velikou hodnotu. Čím lepší zde má člověk péči od druhých lidí, tím více je i hodnotný a čím více je člověk hodnotný, tím více je i svobodný. Lidské myšlení opakuje stereotypní chyby již po tisíce let. Technická civilizace je nepochybně na vzestupu, ale duchovní vývoj jako by zaostal na úrovni otrokářské společnosti. S nevědomými bytostmi se tak lehce manipuluje! Chcete důkaz místo slibů? Zde je mnoho chybných myšlenkových forem, které brání rozvoji svobodné lidské společnosti. Možná si to ani neuvědomujete, ale ve skutečnosti jsme téměř všichni otroky někoho nebo něčeho. Z dějin známe “klasické” otroctví, kdy otroci byli nuceni sloužit svému pánu jen za stravu a bydlení. Byli nejlevnější výrobní silou, dokonce snadno nahraditelnou po jejich “opotřebení”. Uvědomte si, že takováto podřízenost platila i ve; feudalismu, kapitalismu, socialismu, atd. kdy jediným způsobem jak přežít bylo a je vydělat peníze k uspokojení našich potřeb. Výjimku tvořili a tvoří jen primitivní domorodci, kteří dělají jen nutnou práci k zajištění stravy, obydlí, případně reprodukce svého druhu. Konstatuji, že v dnešní době pracujete “na sebe” jen asi 10 %pracovní doby, po zbytek pracovní doby pracujete na nejrůznější parazity, stát vámi vyprodukované prostředky rozhazuje těmi nejneuvěřitelnějšími způsoby, počínaje platy elity a podporou zločinců, nazývaných slušně “tuneláři”. Dnes jsme otroky byrokratického státu! Možná namítnete, že stát zajišťuje obranu, vzdělání, komunikace atd., ale to si přece všichni platíme. Platíme ale také mnoho státních byrokratů, kteří vše spíše pokazí, než aby nám ulehčili život. Ono by totiž úplně stačilo se dohodnout, kolik čeho potřebujeme vyrobit, co postavit a vybudovat a z čeho, a dát se do práce! Tvrdím, že 90 % veškeré naší práce je jen zbytečně promrhanou energií, protože jsme otroky systému, který jsme si sami na sebe vytvořili! Otroctví se však netýká jen chudých “námezdních” pracovníků, ale i třídy bohatých vlastníků výrobních prostředků, která bohužel už zase vzniká i u nás. Možná jsou závislejší než dělník, závislý jen na tom, co vydělá. Mají nesporně největší strach z chudoby. Jsou otroky bohatství. Jen málokdo si uvědomuje, že je neustále geniálně skrytě manipulován. Manipulováni jsme již od dětství, kdy děti musí přijímat názory rodičů a učitelů za ty nejsprávnější, ve škole, kdy učební osnovy předpisují co je vědecky správné a nezpochybnitelné, v zaměstnání, kdy jsme nuceni vykonávat činnosti dle našeho názoru zcela zbytečné, někdy dokonce i nám škodlivé. Nejvíce jsme manipulováni byrokratickým státem, který ve formě obecně platných zákonů a nařízení se snaží určovat vše. Proto jsou zákony tak obsáhlé a podrobné, že se ve spleti paragrafů a výjimek nevyznají ani právníci a soudci. Ano, máme dle ústavy nárok na vlastní názor, ale zkuste na veřejnosti vykřikovat “Vláda je smečka zločinců! Na šibenici se prezidentem!” a uvidíte sami, v jaké chvilce se objeví policie. Stát si nás za pomoci tzv. masmédií manipuluje do pozice otroků státu. Myslíte si, že volby jsou svobodné? Jsou zmanipulované masmédii a volebním zákonem. Zkuste přijít do televize a oznámit, že byste se chtěli utkat v nedělní “sedmičce” s premiérem. Pošlou vás někam. Právo držet hubu a krok je jediné nezpochybnitelné. Hlavními nástroji manipulace jsou zatajování informací, omezování volného přístupu k informacím, prohlašování lží za pravdy a šíření polopravd. Ještě že máme internet. Ovládání sice souvisí s manipulací, ale tu lze chápat spíše jako ovládání myšlení a rozhodování. Skutečné ovládání je vyšším stupněm manipulace, protože obvykle neposkytuje možnost alternativních rozhodnutí. Pokud chcete déle žít, musíte ovládat své auto. Ovládání je manipulace. My všichni jsme ovládáni zvláště státními institucemi na základě “ovládacích” zákonů. Jsou to zejména policie, soudy, další orgány státní správy a samosprávy a finanční instituce. Každé společenské zřízení mělo a má své specifické zákony a omezení svobodných rozhodnutí občanů. Současné zákony jsou dělány pro udržení elity u moci a občan je nemůže nijak ovlivnit. Stane-li se totiž z něho nedopatřením politik, dostane takové jistoty a výhody, že ochotně kývá pro všechno, jen aby mu jeho výhody a jistoty zůstaly co nejdéle zachovány. Vládnoucí elita si je dobře vědoma, že kdyby občan věděl vše, asi by je hnal bičem. Občan se nedozví nic o nově připravovaných zákonech, pokud nemá patřičné kontakty nebo není členem nějaké nátlakové skupiny na poslance, kteří nakonec odhlasují to, co se hodí jen někomu. K nejhorším zločinům patří nepochybně utajování, jen aby se udržel monopol déle u svých zisků. Je velmi pravděpodobné, že již dávno jsou v trezorech připraveny levné zdroje energie, ovšem monopoly je neuvolní dříve, dokud to nebude nutné, pro jejich nové zdroje zisku. Je možné, že existují léky “na všechny nemoci”, ovšem farmaceutické koncerny velmi dobře profitují na chemických jedech, ideální je situace, když jeden preparát poškozuje a druhý léčí, tak je zajištěn stálý odbyt. Obávám se, že tajné instituce utajují skutečnost o původu života na Zemi, o kontaktech s mimozemskými civilizacemi o překonání všech tradičních omylů vědy, atd. Vím, že nic nevím. Ono je opravdu lepší nevědět, protože po odhalení mnohých tajemství by asi musel následovat krach monopolního zřízení. Proto je i účelem institucí sdělovat pouze ty informace, které nemohou narušit ovládání. Představte si tu hrůzu, kdyby lidé dokázali komunikovat telepaticky. Nic by nebylo utajeno! Tak by ztratilo smysl snažit se o ovládání, manipulaci i otroctví. Hned bychom věděli, co se za tím skrývá. Nevyžadujeme soukromí jen proto, že se za něco stydíme? Že musíme ukrývat své názory, majetek a činy? Za čestné jednání a myšlenky se však netřeba stydět! Postoj k soukromí však můžeme změnit pouze změnou svých předsudků, změnou sebe sama. Nedej bože, kdybychom se dozvěděli něco o soukromí našich čelných představitelů. Exkluzivita jsou privilegia vládnoucí třídy, která si většinou sami přidělují a schvalují. Exkluzivita je i monopol finanční, hospodářský a politický. Exkluzivita je obvykle zdrojem zisku, moci a potlačením konkurence. Exkluzivita je protikladem demokracie. Cílem ovládání, utajování a manipulace je udržení exkluzivity. Nepřítelem exkluzivity je konkurence, proto musí pravidla pro ovládání předem konkurenci likvidovat. To se děje i v politice, vhodně formulovaným volebním zákonem. Kdo nemá miliony, nemá šanci proniknout do politiky. Důsledkem exkluzivity je nadvláda. Bez možnosti rovnoprávné konkurence se snaží exkluzivita udržet nadvládu všemi prostředky, ať už se nazývají jakkoli. S pojmem nadvlády je spojen i pojem vláda, moc, otroctví, ovládání atd. Nadvládu je možno udržet pouze za pomoci manipulace, utajování a tzv. represivní moci. Proto musí být policie dobře placena, aby plnila jakékoli příkazy svých chlebodárců. Odstraněném jednoho z výše uvedených předpokladů pro nadvládu lavinovitě zmizí i ostatní činitelé a nadvláda padne. Předpokladem pro to je pouze uvědomění občanů o pravé podstatě věcí. Lichva finanční je známa každému, kdo si půjčil peníze od jakékoli banky, či pohybné finanční instituce. Každá lichva představuje bezpracný zisk, neboť požaduje vrácení vyšší hodnoty, než byla poskytnuta. Opakem lichvy je moderní jev “tunelování”, kdy finanční hodnoty putují pouze jedním směrem. Z pokladny banky do pokladny podnikatele, tedy na jeho soukromé účty. Největším lichvářem je stát, nazývá to ovšem přerozdělováním společenského produktu resp. sociálním zabezpečením, či principem solidarity. Kolik ze získaných prostředků je však použito ke svému původnímu účelu se nikdy nedozvíme. Lichva je také důsledkem exkluzivity. Dogma je založeno na principu, že existují instituce, určující co je možné a co ne. Vše se mění, zjistili už starořečtí filosofové a proto setrvávání na názorech a pravidlech “institucionálně” zakotvených do podoby zákonů a učebních osnov je pouze nástrojem nadvlády, utajování a manipulace. Dogma se nám snaží namluvit, co je pravda, co je vědecké, co je správné a co nelze změnit. Chyba lávky! Vše lze změnit, přejdeme-li včas na “druhý břeh”. Odtud můžeme vše vidět z jiné perspektivy a všechno může být jinak! Každé společenské zřízení a každá moc je založena na dogmatech. Neexistuje žádný důvod k tomu, abychom prohlašovali, že kapitalismus je nejlepší a nejsvobodnější zřízení, že spotřební společnost se nejrychleji vyvíjí, že peníze jsou nutnou univerzální směnnou hodnotou, že existují levicové a pravicové strany a politické strany vůbec atd. V podstatě neexistuje vůbec nic, co bychom mohli dogmaticky prohlásit za pravdu. Pravda je totiž pojem relativní. Kdysi to byla zejména církevní dogmata, dnes to jsou tzv. vědecké názory. Je známo z historie, že každé dogma je po čase vytlačeno jiným dogmatem. Dogmata jsou pouze “berličky” neschopných a nemyslících. Arogance vychází z přesvědčení o neomylnosti a učenosti individua. Je výrazem nadřazenosti a nadvlády, vycházející z dogmatických názorů. Dnes je arogance základní vlastností většiny politiků a tzv. tiskových mluvčích. Arogance někdy zakrývá i blbost. Jak by to vypadalo, kdyby každý mohl říci svůj názor? Neodsuzujme tedy aroganci, může být pouze důsledkem blbosti. Pod pojem “Fantazie” můžeme zahrnovat všechny fantastické “nehmotné” jevy, které věda nedokáže vysvětlit, popsat, zařadit a experimentálně opakovat. Fantazie jsou i naše sny, představy, halucinace či jinak neuchopitelné myšlenky. Fantazie je bezbřehá, protože “vyfantazírovat” si můžeme opravdu všechno. Pokus o realizaci fantastických myšlenek končí obvykle válkou nebo revolucí, pokus však může být zmařen již v zárodku likvidací revolucionářů. Proto většina lidí, které napadají fantastické myšlenky je tají. Fantazie je však hnací silou pokroku. Každá změna byla kdysi jen fantastickou myšlenkou v něčí hlavě. Největší vynálezci by se asi neobešli bez fantazie, intuice a odvahy to zkusit v praxi. Fantazie je hnací silou duchovního rozvoje společnosti, protože dokáže operovat se všemi nehmotnými pojmy. Fantazie a dogma jsou nesmiřitelné protiklady. Slepá důvěra je důsledkem lenosti, pohodlnosti a neschopnosti mít vlastní názor. Cílem každé vládnoucí skupiny je, aby jí lid slepě důvěřoval. Proto používá manipulaci, utajování a nadvládu. Základem pro slepou důvěru je nevědomost, kterou lze nejlépe získat již výchovou ve školách a rodině. Nejsou snad žáci zatěžováni horou nesmyslných informací právě proto, aby o jiných věcech zůstali v nevědomosti? Největší tragédií dneška je slepá důvěra k informacím v masmédiích. Víra je slepá důvěra v něco, co považujeme za pravdu. Nejznámější je náboženská víra v Boha a jiné nadpřirozené bytosti, které se obvykle projevují jen v našem myšlenkovém světě. V dnešní době nejčastěji můžeme věřit nejrůznějším institucím, které nás posléze zklamou, takže naše víra je otřesena a stává se z ní nenávist. Víra je přesvědčení o existenci něčeho, co nemůže přímo dokázat resp. uchopit. Slepá důvěra je obvykle pozitivní vztah k něčemu hmotnému. Víra je silnějším a specifičtějším vztahem důvěry v něco. Zklamání ve víře je proto horší, než ztráta důvěry. Optimisté věří tomu, že jednou se budeme mít lépe. Pesimisté jsou dobře informovaní optimisté. Důvěřuj, ale vše důkladně prověřuj. Naděje je obvykle víra v uskutečnění našich fantastických myšlenek. Máme-li naději, musíme věřit, že naše touhy se mohou uskutečnit. Naděje však nestačí k realizaci našich tužeb. O jejich realizaci se musíme aktivně postarat a věřit, že se naše záměry podaří uskutečnit. “Naděje umírá poslední”, říká staré pravdivé rčení. Náš cíl může být přitom libovolně velký a libovolně vzdálený, či na první pohled nedosažitelný. Naděje na jeho dosažení obvykle trvá až do posledního okamžiku našeho života. Je chybou, označovat předem, že cíl je nedosažitelný, že situace je beznadějná, že náprava může nastat pouze zázrakem. Zázrak je pouze nepravděpodobná nebo nepochopitelná skutečnost . Víra v dokonalost čehokoli je brzdou vývoje. Nic není dokonalé, vše je možné zlepšovat. Zdánlivá dokonalost u lidí, kteří jsou líní přemýšlet o podstatě věcí vytváří uspokojení se současným stavem a tlumí fantazii. Základem vývoje je nespokojenost, nemůžeme se spokojovat se současným stavem, jen pro naši pohodlnost. Chléb a hry. Uspokojte lid potravou a zábavou a nebude přemýšlet o nedokonalosti, zbytečnosti, podřízenosti či neomylnosti vládců. Dokonalí nejsou ani naši prezidenti, řiditelé. Avšak kritizovat jejich nedokonalost, je velmi nebezpečné pro kritika. Prvním krokem k našemu vzestupu je uvědomění si vlastní nedokonalosti, druhým je snaha o zlepšení. Základem náboženství je víra v Boha, který je dokonalou bytostí mimo nás. V bájích a pověstech většiny starých národů se vyskytují bohové, obvykle sestupující s nebes. Stejné přesvědčení je obsaženo i v Otčenáši. Je Bůh na nebesích? V případě mimozemšťanů, našich stvořitelů ano. Ti opravdu vědoucí však ví, že Bůh je dualita ve které je napětí mezi klady a zápory a tím je zde i hmotná a duševní síla která se vším pohybuje, dualita je součástí všeho živého, tedy i nás. Pochopení Boha je základem pro náš duchovní vzestup. Víra v ubohé kulty je jen “berličkou” pro ubohé idioty. Staré přísloví říká:”Pýcha předchází pád!” Pýcha je pocit sebeuspokojení nad dosaženými výsledky. Je to individuální pocit, každý je pyšný na něco jiného. Pýchu v nás může vyvolávat zejména vnější ocenění našich dovedností. Pýcha a sebeuspokojení patří k negativním vlastnostem, ať jsme již pyšní na cokoli. Pýcha je totiž subjektivní hodnocení sebe sama i v případě, že nám toto ocenění dal někdo jiný. Možná nám ho dal právě proto, abychom nepřemýšleli o tom, že vlastně nemáme být na co pyšní. Může být někdo pyšný na to, že zabil mnoho lidí, nebo z mnoha lidí udělal žebráky? Může být sportovec pyšný na to, že dosáhl sportovního úspěchu, když si tím zničil celé a je z něj invalida? Všechna ocenění jsou jen falešným pozlátkem a není důvodu být na ně pyšný. Snahou každé vedoucí struktury je, aby její podřízení poslušně poslouchali její nařízení a zákony. Neposlušnost se trestá již od dětství. Poslušnost je potlačením vlastní vůle. Poslušný bývá obvykle ten, co nepřemýšlí nad tím co dělá, co musí a nemusí dělat. Nad nařízeními a pokyny nadřízených, nad tím co čte a slyší a co vidí ve skutečnosti. Poslušnost je známkou pohodlnosti. Kdo prohlédne a zjistí, že má dodržovat nesmyslné zákony, pravidla a pokyny má jen málo možností, jak se bránit. Nejtěžší je možnost změnit zákony a normy, nejjednodušší je nesmyslné zákony nedodržovat. Poslušnost je základním předpokladem pro to, aby se vládnoucí struktury udržely u moci, proto je dáván takový důraz na mocenské instituce. K poslušnosti nás nutí; finanční úřady, banky, policie, zaměstnavatelé, manželky, atd. Kdo je poslušný, nemá problémy s nadřízenými, ale může být pyšný sám na sebe? Existuje jediná cesta ke svobodě. Vymanit se postupně z falešných stereotypů a zjistit, že o všem můžeme rozhodovat sami. Svůj život si můžeme řídit jen my, musíme ovšem k tomu nalézt odvahu, jako jednotlivci nemáme šanci uspět, ale někdo musí začít! Poslušnosti se zbavíme lehce, uvědomíme-li si, že na svět, ve kterém žijeme nemůžeme být pyšní. Uvědoměním si pravdy zjistíme, že jsme dokonalí tvorové a máme všechny možnosti být svobodní. Uvěříme, že máme naději vytvořit lepší svět dle naší fantazie. Důvěřujme naší fantazii a odmítejme veškerá arogantní dogmata. Hospodařme jen s tím, co jsme sami vytvořili. Exkluzivitu lehce odstraníme odhalením soukromí elity. Odhalením utajovaných skutečností znemožněme ovládání a manipulaci. Přestaňme být otroky sebe sama a svých falešných názorů. Uvědomme si, že jsme součástí přírody a vesmíru, že máme svá práva a povinnosti jen ve vztahu k celku. Chtít realizovat změnu je stále velká odvaha, ale bez hrdinů se žádná doba neobejde. Musíme začít, i když nás možná ocení až další generace. Hrozí totiž nebezpečí, že další generace již díky našim chybám, zde už nebudou existovat. Díky bohu, se smát volům mohu, tak to je, že ten druhý vůl je.