Každý z nás vytváří postupně určitou peněžní rezervu. Tato rezerva má různé důvody svého vzniku a může mít i různé podoby. Někdo spoří na novou pračku, někdo na byt, jiný se připravuje na důchodový věk, a tak odkládáme část svých výdajů do budoucna. Podoba takové rezervy může být velmi různorodá. Nemusí se vždy jednat o pár korun odložených do hrníčku, řada lidí stále věří hotovým penězům a ty pak "skladuje" v hotovosti různou formou, doma nebo v trezoru v bance.

Tou bezpečnější možností jsou pochopitelně banky a různé formy bankovních vkladů. Jsou to finanční prostředky uložené přímo na běžných účtech, vkladních knížkách, nebo na spořících účtech či termínovaných vkladech. I tady je nabídka poměrně velmi pestrá a už dnes jsou klienti finančních ústavů běžně informováni o tom, že kromě standardních termínovaných vkladů na různé doby splatnosti také existují vklady, jejichž výnos se může odvíjet od vývoje konkrétního zvoleného trhu, například od vývoje české koruny vůči euru nebo třeba vývoje evropských akciových indexů.

Držet peníze na vkladech v bankách je velmi využívanou formou uchování finančního majetku. Je to rozumné? Proč by tomu tak nemělo být? Jaký je základní cíl toho, proč lidé investují? Odpověď na tyto otázky je poměrně jednoduchá. Ceny zboží a služeb nejsou konstantní, naopak se velmi rychle mění. Změny ve vývoji cen (např. inflaci) poznáme jednoduše na vlastní peněžence anebo sofistikovaně prostřednictvím indexu spotřebitelských cen a jeho meziročních, případně měsíčních změn.

Základním cílem každého investování je růst cen minimálně překonat. Peněžní rezervy v hotovosti nebo na účtech v bankách obvykle nepřináší dostatečné zhodnocení nad úroveň inflace a ve skutečnosti takto uložené prostředky ztrácí na hodnotě. To je jeden z hlavních důvodů, proč se obvykle klienti finančních ústavů poohlížejí po dalších možnostech zhodnocení svých rezerv.