Přestože se v Jizerských horách sklo a výrobky z něho vyrábělo již dávno, teprve krize v odbytu dutého skla na počátku 19. století podnikatele utvrdila, že jediným obchodním artiklem je právě bižuterie. A právě v této době se z jabloneckého kraje stává bižuterní oblast. Při horských říčkách vyrůstají nové brusírny, na kopcích vznikají mačkárny a ze spousty chalup se stávají domácí dílny.
Dominantní byla v této době výroba broušených skleněných perlí a bižuterních kamenů. Koncem 20. let 19. století se na výrobě skla podílelo téměř 6000 lidí. Výrobci ve 30. letech 19. století již měli v nabídce téměř 100 druhů bižuterie a skleněných výrobků. Zásluhou nových výrobních postupů a zručnosti obchodníků se kvalita a objem jablonecké bižuterie systematicky zvyšovala. S rozmachem výroby skleněné bižuterie a lustrového skla souvisel vznik a rozvoj mačkáren, nevelkých staveb s charakteristickým dýmníkem, které dávají kraji zvláštní ráz. Velký rozkvět zažívalo broušení skla a skleněné bižuterie. Nárůst byl natolik enormní, že souvisel nejen se zvýšeným objemem výroby lustrových ověsků a skleněného zboží, ale hlavně bižuterie. Statistika hovoří, že broušením skla se živilo 1700 lidí. Jen na Smržovsku stálo 131 brusíren. Na významu nabylo foukání a vinutí skla. V první polovině 19. století ztratili výsadní postavení zavedení vývozci skla a bižuterie. Ke slovu se dostali podnikatelé, kteří již nebyli tak svázáni se sklářskou tradicí a zvyky. I na počátku 19. století byla jizerskohorská produkce skla a bižuterie orientována na zahraniční zákazníky. Od 20. let je Jablonec nad Nisou vnímán jako skutečné centrum obchodu se skleněnou bižuterií. V průběhu druhé poloviny 19. století se nabídka jablonecké skleněné bižuterie velmi rozšířila, a to nejen v již zavedených oborech. Vznikaly i zcela nové výrobní druhy. Objem výroby stoupal, dařilo se zejména bižuterním kamenům, perlím, na významu nabyly imitace pravých perel, stříbřené duté perle a vánoční ozdoby. Nicméně symbolem prosperity se staly broušené skleněné knoflíky. Do období po roce 1860 spadá též obrovský rozvoj výroby sekaných perliček. Díky závislosti na exportu do zahraničí se rok 1873 dá pro Jablonecko nazvat globální ekonomickou krizí. Ta velmi těžce dopadla na skleněnou bižuterii. Tíživá situace postihla většinu výrobců, a aby byli schopni udržet konkurenceschopnou cenu bižuterie, tak se region musel zabývat racionalizací provozů a nových technologických postupů. Ne všechny výrobce však krize zasáhla naplno. Poměrně dobře se dařilo výrobcům foukaných perlí, sekaných perliček a skleněných knoflíků. V 80. letech se díky novým odbytištím, zejména v Indii, ale i v islámských zemích rozběhla výroba skleněných náramkových kroužků. Pro tyto kroužky, které sloužily jako ozdoby či talismany, se mezi jabloneckými obchodníky vžil název bangle. Jablonecké skleněné kroužky byly levnější náhradou za čínské porcelánové. Poptávka po banglích byla vysoká, proto někteří podnikatelé zakládali výrobní podniky přímo v Indii. Nicméně tato léta nebyla idylická a snadná. V 90. letech vypukla tzv. Lužanská pozdvižka, kdy proti davu stávkujících sekáčů perliček zasáhli četníci. Za tímto protestem zůstali 2 mrtví dělníci. Tlak na výrobce způsobovalo i nově zavedené strojní broušení skleněných imitací diamantů, které se začalo užívat ve Francii. Na tento fakt pružně zareagoval Daniel Swarovski a sestrojil plně funkční stroj na broušení skla. V roce 1892 si svůj vynález nechal patentovat a 3 roky poté přemístil výrobu do tyrolského města Wattens, aby svůj nápad mohl lépe chránit před jabloneckou konkurencí. V roce 1871 porazilo Prusko Francii, což způsobilo dočasný výpadek tradičních výrobců kovové bižuterie. Této skutečnosti využili podnikatelé z Jablonecka a rázem se nejrychleji rozvíjejícím oborem stalo pasířství. Zásadní význam pro zdárný rozvoj a výrobu kovové (ale i skleněné) bižuterie mělo založení plynárny (1872) a později elektrárny (1891). V roce 1880 byla založena Jablonecká bižuterní škola, která navázala na tradici vzdělávacího ústavu, který ve městě působil v letech 1870-1874. Vzestup pasířství na Jablonecku znamenal nárůst počtu malířů kovové bižuterie, kteří se dosud věnovali zdobení dutého skla, porcelánu a skleněné bižuterie. Ještě před koncem 19. století začala na významu nabývat i výroba špendlíků, smaltované bižuterie, záponek a svorek, řetízků a broušení kovů. Vedle stříbření, zlacení, malování či zasazování bižuterních kamenů se prosadila galvanizace. Nejvýznamnější novinkou však byla jetová (černá) bižuterie, která imitovala jak anglické gagátové šperky, tak skleněné francouzské a německé napodobeniny. Není náhodou, že v roce 1890 tvořila výroba kovové bižuterie více než 50% vývozu jabloneckého zboží. Koncem desetiletí pracovalo v kraji na 500 pasířských dílen a v oboru výroby kovové bižuterie pracovalo na 2000 lidí.
