Znám několik Čechů, kteří se rozhodli studovat japonštinu. Když jsem se ptala proč, odpovídali většinou, že je zajímala japonská kultura, že kdysi koukali na Pokémony a moc se jim líbili, že je fascinuje manga (japonský komiks - poznáte ho podle postaviček s očima raněné laně), že se zajímají o bojová umění, že obdivují estetiku
Jak Krteček dobyl svět
Znám několik Čechů, kteří se rozhodli studovat japonštinu. Když jsem se ptala proč, odpovídali většinou, že je zajímala japonská kultura, že kdysi koukali na Pokémony a moc se jim líbili, že je fascinuje manga (japonský komiks - poznáte ho podle postaviček s očima raněné laně), že se zajímají o bojová umění, že obdivují estetiku znaků a tak dále. Nepochybuji o tom, že každý z těchto důvodů je dost silný, aby se člověk do japanistiky zakousl a nepustil, nicméně můj zážitek je tak trochu z opačné roviny...
Prý si zvolila češtinu, protože se chce lišit. V Japonsku, tak jako všude jinde na světě, teď frčí angličtina. A taky prý obdivuje českou kulturu. „Českou kulturu? A co znáš z české kultury?" zeptala se moje spolubydlící. „Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetanu a ... Krtečka!"
Krteček se narodil v roce 1954 a vytvořil ho výtvarník Zdeněk Miller. Zadání znělo: ukaž dětem, jak se vyrábí plátno. Díky tomu vznikl už v roce 1956 film Jak Krtek ke kalhotkám přišel. Za něj dokonce Zdeněk Miller získal Benátského lva - Krteček se líbil nejen dětem. Od té doby byl protagonistou zhruba 70 filmů a 30 knížek.
Za svůj více než padesátiletý život byl Krtek zahradníkem, chemikem, hodinářem, fotografem a v neposlední řadě také sexuologem. To když vysvětloval dětem, jak přichází na svět život.
Zdroj: Info-Koktejl.cz