Asi je to již tradicí, že v období zimním bývá ve škole zima. Pondělní sezení ve škole v bundě a čepici, jsem vždy bral jako příjemné zpestření mnohdy nudných hodin (je přece logické, že této situace je nutnu využíti k „hloupím“ poznámkám:) ). Ovšem onen studený problém již nebývá pouze v pondělí (po víkendu kdy se netopí), ale i během týdne.

V naší třídě je problém ještě o něco závžnější než v ostatních třídách a to z důvodu starých oken mezi jejiž rámy jsou asi 5 mm mezery. Vše jseme hlásili, ale bylo nám sděleno, že problém je znám a že se řeší (údajně budou nová okna – to já budu mít ale již po maturitě). Když jsem navrhl ať se do škvir provizorně nastříká montážní pěna koukala na mě učitelka jako na zjevení (asi neví co to montážní pěna je).

Důvodem je uterý. Úterý jakoždé jiné: Ráno vstávám, sedám do auta, nabírám lidi a jedu do školy. Prostě vše jak má být. Po vstupu do školy přicházím na to, že je škola pravděpodobně vytopená. Neberu si proto bundu, čepici ani boty. Po vyšplhání schodů do naší třídy která je úplně na hoře zjišťuji, že přes noc třída stihla nádherně vychladnout. Přesto, že spolužáci zapli topení na plno byla ve třídě nesnesitelná zima. „Co už“, říkám si, přece mne trocha zimy nepoloží.

Tak tedy první hodinu jsme celá třída bez bund přežily a řikali jsme si pořád, že se třída za tu hodinu vytopí. Ovšem druhou hodinu byla ve tříde stejné zima. Vyslali jsme tedy spolužáka do šatny pro bundy. Třetí hodinu jsem již seděl ve třídě v bundě a čepici. Dělala mi ovšem starost zimnice kterou jsem dostal. Ke konci hodiny jsem se již třásl zimou (jakožto jediný ve třídě) a s pocitem přejetého parním válcem jsem řekl spolužákovy moudrou větu „mrdat… jdu domů“ ten se zamyslel a prohlásil, že jde se mnou, ale až po několika minutách vysvětlování pochopil, že jdu opravdu domů a né do Bonveru (nakonec zůstal smutný ve škole).