Když jsem v únoru pomalu plánovala, jak bych mohla strávit letošní léto – léto v období plného rozpuku finanční krize, ze všech stran se ke mně dostávaly informace o tom, jak bude těžké si letos sehnat práci v zahraničí.

Původně jsem uvažovala o slunném Španělsku, Řecku a popřípadě i deštivém Irsku, kde jsem byla i vloni na au – pair pobytu (který byl mimochodem sice přínosem po stránce jazykové, nikoli však až tak po stránce finanční a hlavním mínusem pro mě bylo to, že au – pair je po většinu pobytu sama a já chtěla být s přáteli). Problémem pro mě byl však také nedostatek financí v době, kdy je potřeba platit zprostředkujícím agenturám zálohy. Proto jsem se rozhodla, že se zeptám raději přímo své kamarádky, která byla i se svým přítelem loni na jahodové farmě v Anglii, jestli by bylo možné se tam nějak dostat.

Řekla, že to není problém a že tam chtějí jet letos oba znovu a napsala dotyčnému farmáři email. Když jsem se jí ptala, na jak dlouho je nejlepší tam jet, říkala, že 4 týdny jsou málo a 6 týdnů je tak akorát, abych se tam nezbláznila. Farmář nám slíbil 4 místa, a tak jsme si ke konci dubna rovnou zabookovali zpáteční letenku v sestavě: kamarádka, její přítel, moje další spolužačka z univerzity a já.

Farma se nachází v jižní Anglii, v oblasti zvané Cornwall, blízko krásného plážového města Newquay. Proto naše lety (nejlevnější se společností Ryanair) vypadaly následovně – Brno – London – Newquay. A ačkoli byly nejlevnější, celkově nás tyto čtyři lety přišly dohromady na 5000 kč. Z Newquay nás vyzvedl autem přímo farmář se svou dcerou a dopravili nás až na farmu. Až po příjezdu jsme si uvědomili, že jsme se nějak přepočítali a týdnů tam nakonec zůstaneme sedm…