Výrobní technologie, metody získávání vůní Při výrobě parfémů se uplatňují chemické postupy používané při výrobě alkoholických nápojů nebo léků.Kosmetický průmysl používá jako nejčastější stavební komponenty rostlinné silice. Podívejme se, jak se vlastně získává koncentrovaná vůně, která se později mistrně zkomponuje a zředěná alkoholem promění v nezapomenutelnou vůni.Destilace čili odpařováníVětšina komponentů důležitých pro destilaci obsahují rostliny, např. vonné silice, které velmi příjemně voní. Součástí silic jsou terpeny – organické sloučeniny. Vedle nich jsou ještě důležité sloučeniny síry (které jsou obsaženy v rostlinách vonících po česneku a hořčici) a některé aromatické sloučeniny: fenoly, aromatické aldehydy a kumariny. Z terpenů, které jsou v silicích, dochází při styku s kyslíkem ke vzniku alkoholů, esterů, aldehydů a ketonů. Bod varu různých složek silic je velmi odlišný: 160-290 °C. To, kolik je v prostoru molekul vůně nebo síla vůně, závisí na tlaku páry, jenž je závislá na teplotě vzduchu. Pokud chceme získat z rostliny co nejvíce čisté silice a o ostatní části rostliny nestojíme, použijeme dobře osvědčenou metodu, kterou objevili staří Arabové: destilaci. Tekutinu obsaženou v rostlinných buňkách zahřejeme spolu s tekutinou, která se s ní nemísí (s vodou), páru z rostliny vytáhneme, v druhé fázi ji ochladíme, a tím ji uchováme - kondenzujeme. Chlazení, kondenzaceVodní pára a silicové výpary po ochlazení v kondenzátoru opět zkapalní. Systém ve tvaru spirály nebo spojených trubic z mědi, hliníku nebo nerezové oceli vede v protiproudu chladicí vodu. Teplota vypouštěného kondenzátu obvykle nepřekračuje 25-30 °C. Při vyšší teplotě by totiž mohly nastat nežádoucí chemické změny. Separace, filtraceSeparace silice z vodního roztoku, který vytéká z kondenzátoru, se provádí v takzvané florentinské nádobě, jednoduše na základě rozdílné hustoty. Menší florentinské nádoby jsou skleněné, větší se vyrábí z kovu. Podle toho, zda je silice lehčí nebo těžší než voda, je výpustní otvor umístěn nahoře nebo dole.Silice se v destilátu oddělí ve větších či menších kapkách, které ve vodě směřují podle své hustoty nahoru nebo dolů. Nejmenší kapky potřebují pro oddělení delší dobu.Oddělenou silici je třeba přefiltrovat a vyčistit od viditelných nečistot a vody. Uvolněná voda totiž může být v průběhu skladování příčinou nežádoucích chemických změn, především hydrolýzy esterů. Je proto důležité vodu co nejdokonaleji odstranit. Schopnost silic rozkládat vodu roste také s teplotou. Proto se v létě vyrobené vonné silice po zchlazení, často v důsledku uvolnění vody, zakalují. Práce prováděné po destilaci Vonné silice často projdou před použitím dalšími procesy, které přispějí k jejich vyčištění nebo obohacení: například koncentrující frakční destilací (kterou docílíme toho, aby destilát obsahoval cenné složky oleje ve větší koncentraci), jíž se současně získávají výrobky bezbarvé nebo jemně zbarvené, zušlechťující destilací s vodní párou či vakuovou destilací. Případně zjemněním v rozpouštědle a obohacením, které se aplikuje například při zpracování olejů obsahujících velké terpenové uhlovodíky, jako jsou citrusové silice. SkladováníBěhem skladování může dojít ke všem chemickým procesům, které mohly být započaty již během destilace a tím vonné látky znehodnotit. Za nižší teploty probíhají tyto procesy pomaleji, ale při dlouhém skladování mohou nabýt na významu. Několik desítek procent vody rozpuštěné v silici může způsobit desetinásobný rozklad esterů, to vše za podpory železa obsaženého v oleji, které připravuje další rozkladné procesy.Škodlivým procesům je tedy třeba bránit i během skladování. Rychlost chemických reakcí se snižuje s nižší teplotou, z tohoto důvodu je výhodné skladovat vonné látky při teplotě co nejnižší. Oxidaci se dá zabránit zamezením přístupu vzduchu, proto je třeba skladovací nádoby plnit po okraj a neprodyšně zavírat. Oxidaci lze předcházet i antioxidanty, sloučeniny zabraňující oxidaci. Zneškodnění účinků těžkých kovů můžeme dosáhnout přidáním velmi malého množství komplexní sloučeniny (kyselina citrónová), nejčastěji v kombinaci s antioxidanty.Obvykle se vonné látky skladují v kovových nádobách, v konvích nebo nádržích, pro něž se jako materiál používá pozinkovaný plech pokrytý vrstvou laku nebo hliník. Pro skladování menšího množství je nejvhodnější sklo. Použití umělých hmot není vhodné, neboť na ně mnoha silic reaguje. Testování kvality vonných látekTestování kvality vonných látek se provádí smyslovým testem, fyzikálními a chemickými metodami. Nejdůležitější je smyslová zkouška pro posouzení kvality vůně a v některých případech i chuti. Statistické vyhodnocení smyslových testů je vyčíslitelné a dává objektivní výsledek.Fyzikální a chemické hodnoty, charakteristické pro jednotlivé silice, jsou stanoveny oficiálními normami jednotlivých zemí. Nejčastěji testovanými fyzikálními vlastnostmi jsou: hustota, index lomu, optická aktivita, rozpustnost (v 70%, 80% a 90% lihu). Nejdůležitější chemické charakteristiky: obsah kyselin, esteru, alkoholů, aldehydů a ketonů.
ExtrakceNěkteré aromatické rostliny obsahují vedle silic i vonné látky, jejichž získávání destilací s vodní párou má pro nízký tlak jejich výparů jen malý stupeň účinnosti, nebo je jejich výroba obtížná pro jejich snadnou rozpustnost ve vodě. Extrakce, neboli luhování, pomocí rozpouštědla může být prováděna za nízké či vysoké teploty vonnými nebo ne aromatickými rozpouštědly. Kromě vonných látek obsahuje extrakt i některé látky rozpustné v použitém rozpouštědle -pryskyřici, tuk, vosk, barvivo. Kvalita extraktu se mění v závislosti na rozpouštědle a použité technologii extrakce.Zvláštním způsobem extrakce aromatickým rozpouštědlem je luhování plynem zkapalněným pod tlakem. Používá se k tomu oxid uhličitý, uhlohydráty a freony. Takto získané produkty neobsahují zbytky rozpouštědel a proces prováděný prakticky za pokojové teploty umožňuje těžit i sloučeniny citlivé na teplo.Extrakční postupy prováděné pod vysokým tlakem vyžadují nákladná zařízení a drahá, často velmi hořlavá, rozpouštědla. Proto se rozšířily jen tam, kde vonnou látku nelze získat destilací s vodní párou.
