Záleží na tom, zda se budeme dívat na konvenční, anebo progresivní metody. V prvním případě trh skomírá a téměř neexistuje. Přitom umění představuje investici, která má i estetický rozměr a cena roste, zatímco věc slouží. Pokud to lidé nechápou, je nutno přikročit k progresivním metodám prodeje – a ještě si můžete připadat jako mesiáš osvěty, když jejich ducha (navzdory) povznesete něčím hodnotným.

Peníze. Všechno stojí peníze, spoustu peněz. Člověk přece nezačíná podnikat, aby ho to něco stálo, ale aby byl sám obdařen. Nepříjemný paradox počáteční investice lze ladně překlenout, pokud jste například manželkou politika. Nemusí být ani v první lize, stačí, že je třeba starostou pražské městské části. Jaké překvapení, že vám přiklepnou luxusní prostor na nejlepší adrese. Než stačíte osušit oči zalité nenadálým příklonem velkorysé štěstěny, anděl strážný podruhé zatřese zákony pravděpodobnosti a na radnici správně usoudí, že si jako křehká prodejkyně umění zasloužíte masivní dotaci na domnělou rekonstrukci prostoru, který vám město hodilo na bedra.

Máte exkluzivně zařízenou a vybavenou galerii, to však samo o sobě nestačí. Jak přitáhnout movité klienty a vnutit jim umění, které je vlastně vůbec nezajímá? Překvapivě opět může vypomoci rodina. U starosty s velkým srdcem, empatickým bojovníkem za blaho čtvrti, se dveře netrhnou. Pomoc je ale dnes o krk, všude samý podvodník a provokatér se skrytou kamerou či diktafonem, člověk aby se v jednom kuse bál. Starosta se tedy prosebníka taktně otáže, zdali pán ráčí míti rád umění. Lobbista chvíli lapá po dechu, ale stačí jedno mrknutí a podotek, že manželka má galerii a v ní moc pěkné kousky. Ať žije umění! Buď žadatel pochopí, anebo jeho žádost zapadne.

Galerie má náhle zaručený obyt na cokoli. Ceny jsou samozřejmě velkolepé, protože chtě nechtě z nich musí kápnout i dodavatelům, tedy umělcům. Jelikož má galerie (z pohledu umělců) ty nejlepší ceny v široširé zemi a také vyprodá téměř každou výstavu, všichni se zde chtějí prezentovat. Včetně těch, kteří jinde a na jiném místě bojují za morálku, etiku a další duši povznášející hodnoty. Galerie tedy vystavuje celkem solidní umění a dokáže je prodat – ideální model, avšak na neideálním základě. Proti vůli nakoupené umění možná skončí ve sklepě, ale všichni jsou nakonec spokojení.