Nedosti na tom, že nás čeština pronásleduje nesčetnými poučkami o psaní podstatných a přídavných jmen, zájmen, sloves a dalších "běžných" výrazů. Svá pravidla má i psaní zkratek a značek - a právě s nimi se dnes trochu seznámíme.

Možná si někteří z vás vzpomenou na písničku od Ivana Mládka nazvanou Zkratky. Od chvíle, kdy toto dílko spatřilo světlo světa, už uplynul nějaký ten pátek, ale tehdejší trend používání a neustálého obohacování fondu zkratek zůstal prakticky zachován až dodnes. A není divu.

Zkratky a značky jsou jakýmsi úsporným opatřením, které šetří čas i náklady. Asi si umíte představit, jak by to vypadalo, kdyby kupříkladu slovníky, encyklopedie nebo manuály žádné zkratky nevyužívaly. Množství textu by výrazně vzrostlo, potisklo by se více papíru a spolu s tím by pochopitelně stouply i náklady na výrobu. V konečném důsledku tak můžeme říct, že zkratky šetří naše lesy i naše peněženky. Pokusme se tedy o těchto dobrodincích zjistit něco víc.

Pravidla českého pravopisu pojednávají o zkratkách, značkách a zkratkových slovech. Všechny tyto prostředky slouží ke zkracování (případně nahrazování) často používaných slov nebo slovních spojení v psaných projevech. Jsou ale mezi nimi jemné rozdíly.