Tenhle třiadvacetiletý týpek, kterému po bradě neteče mléko, ale pivo, dokázal nadchnout jak teenagery, tak zasloužilé umělce. Jamie T a jeho druhé albumKings And Queens přineslo osvěžení do zatuchlých hudebních vod a blat. Užijte si to.

Když člověk poprvé v životě poslouchá tohoto rozcuchaného kluka z londýnského Wimbledonu, říká si: A tohle je jako co? Vždyť to nemá ani hlavu, ani patu! Rapuje jako puberťák před pubertou, do toho prdne elektronického bubeníka, sem tam úděsný melodický refrén jak z osmdesátých let, no prostě shit!

Jenže ono to tak není. Chce to jen přistoupit na jeho hru. Na jeho rozpustilé pojetí hudby, v níž míchá vše od punku, elektronické hudby přes hip hop, grim až po jakési orchestrální aranže. Většina textů pojednává o tom, jak se Jamie někde hrozně vylil (368) nebo to posral s holkou (Emily's Heart). Občas si nad pátým pivem zamudruje o politice (Spider's Web). Je to taková splácanina od všeho něco. Jenže!

Tomuhle klukovi to věříte. Věříte mu, že to myslí opravdu upřímně. Že si prostě doma v pokoji zapne počítač a píše si zážitky z předešlého večera, kdy šel s kamarády do pubu a zřídil se tam jak prase. A při stavu mírné zatrpklosti vůči světu a všemu kolem si svoje podroušené poznámky zapisoval do notýsku nebo vyťukával do mobilu. Všichni to známe, ale ne všichni jsme schopni tyto myšlenky kloudně využít, protože si myslíme, že jsou to opilecké bláboly, které nikoho nezajímají. Jamie T se ale na tyhle předpoklady vykašlal a naopak z toho udělal přednost. A na ostrovech mu to žerou už dva roky!