V anketě ČRo6 "Zlepšil se náš život po listopadu 1989?" hlasovalo 53% posluchačů, že nikoliv a 47% posluchačů, že ano. Pro moderátorku rozhlasové diskuse o tomto tématu to bylo překvapivé. Očekávala pro sametový vývoj lepší skóre. Z ryze ekonomického hlediska je výsledek ankety podpořen fakty. Po přechodu na údajně lepší ekonomický systém vzrostl reálný hrubý národní produkt HNP (pozn.: nikoliv HDP, který navíc zahrnuje i zisky zahraničních podniků a příjmy cizích rezidentů) za dvacet let o pouhých 15%, tj. na 115%, vezmeme-li za základ hrubý národní produkt v roce 1989 rovný 100%. S jistou metodologickou nepřesností můžeme, na základě zvýšení HNP na 115%, říci že se reálné příjmy českých občanů zvýšily v průměru rovněž na 115%. (pozn.:Pokud bychom - přesněji - počítali zvýšení životní úrovně ze zvýšení reálné roční spotřeby obyvatelstva, vyjde nám stejný výsledek.)
Vývoj české ekonomiky po sametové revoluci ukazuje graf, který současně znázorňuje i vývoj nejvyspělejších států EU, tzv.EU11 (do roku 1995 EU5). Z grafu je vidět, že česká ekonomika nekonverguje k nejvyspělejším státům EU, ale naopak se svojí ekonomickou úrovní od nejvyspělejších států EU za 20 let vzdálila přibližně o 22%.
Průměrné zvýšení celkových příjmů na 115% ale nevyjadřuje, jak se zvýšil příjem průměrného občana. U průměrných příjmů přibližně platí, že dvě třetiny občanů mají příjem nižší než průměrný. Příjem průměrného občana se nazývá medián příjmů a ten je cca o 20% nižší než průměrný příjem. Když tedy od současného průměrného příjmu 115% vzhledem k roku 1989 odečteme 20%, dostaneme 95%. To znamená, že reálný příjem průměrného občana poklesl o 5% oproti příjmu v roce 1989. A to přesně odpovídá výsledku ankety ČRo6.
To je katastrofální výsledek sametové transformace, která údajně měla přinést efektivnější ekonomický systém. Všichni víme, co nám samet přinesl. Rozkrádání státního majetku, inflaci, nezaměstnanost, korupci, kriminalitu, armádu podvodníků nejrůznějšího druhu okrádající druhé občany, 250 tisíc exekucí na občany ročně, bezdomovce. Namísto pokračování ekonomické reformy z období socialismu ve směru odstranění centrálního omezování rozvoje podniků, odstranění tržních nerovnováh a zejména odstranění mzdových předpisů omezujících řádné zaplacení produktivní práce, byly všechny posametové reformy vždy změnou k horšímu. Tržní nerovnováhy nebyly odstraněny, ale prohloubeny. Například hlubokým podhodnocením naší koruny (kurzová nerovnováha) jsme se od začátku transformace stali eldorádem cizinců. Podstatnější však je, že makroekonomické udržování kurzového podhodnocení zákonitě vede k destrukci ekonomiky. Jedním z nástrojů zhoubné makroekonomické politiky bylo, že hned od začátku ekonomické deformy bylo vládou omezováno zvyšování mezd a to i tehdy, když v prvních letech transformace podniky na vyšší mzdy měly! Každý makroekonom ví, že přesně toto bylo jedním z prostředků k omezení koupěschopné poptávky. A právě uplatňování makroekonomických nástrojů, které omezují poptávku po domácím produktu, způsobilo dvě věci: levnou pracovní sílu a bankrot ekonomiky.
