Jako každé jaro a s blížícím se podzimem, koná se u nás v Zábřehu jarmark. A já na něj každým rokem vyrážím ruku v ruce se svojí přítelkyní. Asi tak nějak ze zvědavosti, nebo jen tak z tradice. Tak či onak, ten včera proběhnuvší, mě nijak nenadchnul, spíše naopak. Zdá se mi, že už to není ono a z jarmarku se postupně stává jakýsi veletrh všemožných podivností. Možná je to daň moderní doby.

Na slavnost jsme vyrazili brzy ráno. Bohužel jsem se pořádně neoblékl a zvolil jsem jen kalhoty a košili. Nějak jsem zapomněl na studenou frontu, která během noci dorazila do republiky a srazila teplotu o 10 stupňů i více. Prvním nepříjemným zážitkem bylo tedy to, že jsem pořádně promrznul

Tím druhým, který se dostavil hned posléze, byla velikost samotného jarmarku. Oproti minulým byl počet stánků a atrakcí sotva poloviční. Na druhou stranu se nedivím, komu by se chtělo v té zimě trčet za pultem stánku. Návštěvníků pak byl tradičně hojný počet a tak se procházka jako každý rok zvrhla v boj o každý centimetr silnice. Alespoň mě to tření způsobené prodíráním se davem trochu zahřálo.

Skladba stánků už je nějaký ten rok stejná. Pěkná perníková srdce obklopená všemožnými dobrotami na jedné straně, na druhé straně potom stánky zaměřené na děti, které povětšinou nabízeli pistole na kuličky a jiné hodnotné hračky. Kolorit pak dotvářely stánky s pivem a z dáli znějící dechová hudba.