V předešlých dílech jsme mimo jiné vytvářeli kolekce – dynamické pole a spojový seznam. Jejich použití nám oproti práci s polem v mnohém usnadnilo práci, zejména pak pokud jde o ukládání dat předem neznámé délky. Jedna otázka ovšem zůstala otevřená – vyhledávání.

Představme si, že vytváříme evidenci obyvatel nějakého státu. Prvním řešením, které nás napadne, je uložit všechny obyvatele do seznamu. Pokud budeme chtít zjistit, zda-li daný obyvatel existuje nebo žije, tak celý seznam jednoduše projdeme.

Toto řešení bude perfektně fungovat pro malé státy (Monaco, San Marino...), u těch středně velkých jako je Česká republika se již začne projevovat sekvenčnost prohledávání – v krajním případě nutnost projít každého jednotlivého obyvatele v evidenci. U velmi lidnatých států (Čína, Indie) již bude toto řešení zcela selhávat.

Alternativně bychom mohli všechny obyvatele umístit do pole, ve kterém bychom vyhledávali pomocí identifikačního čísla obyvatele (rodné číslo, číslo pojistky...). Pokud by identifikační číslo mělo 10 číslic, tak bychom vytvořili pole o velikosti (10 miliard). Jednotlivé prvky bychom potom vyhledávali přímo přes příslušný index (tj. s konstantní složitostí ).