Dneska jsem dokoukal poslední díl druhé série nového seriálu Tudorovci. Protože mám historii všeobecně moc rád a úplnou shodou okolností jsem si nedávno sehnal knížku o Jindřichu VIII, docela rychle jsem toto dílko zkonzumoval. Seriál, na rozdíl od pár posledních filmů, historii upravuje jen minimálně (vypuštění jedné z králových sester, minimální zmínka o znetvoření Anny Boleynové atd.), ale to se dá tolerovat. Je to spíš konverzační drama, než nějaké akční blbnutí (bojů si tam užijete maximálně na rytířských turnajích) a možná by se mu mohlo pár věcí vytknout, ale co mě absolutně uchvátilo bylo to, jak Sam Neill ztvárnil kardinála Wolseyho, už dlouho jsem neviděl tak perfektně zpracovanou postavu.

Ze začátku budete kardinála v podání Sama Neilla nenávidět, pak budete jeho pohnutky postupně chápat, poté schvalovat a ke konci ho budete litovat a soucítit s ním … ale to, co je vyvrcholení celé první série je scéna jeho sebevraždy (zase historická nepřesnost, ale v seriálu docela snesitelně ospravedlněna). Jak už jsem psal, je to jedna z nejlepších a nejemotivnějších filmových scén co jsem zatím viděl. Ať už se jedná o herecký projev (oscara!), či hudbu Trevora Morrise (Cardinal Wolsey Commits Suicide/Finale), nebo o prolínání emotivní zpovědi Bohu s divadelní fraškou, každá z jednotlivých složek si zaslouží uznání, ale dohromady to je celé umělecké dílo. Ale abych jen tak naprázdno neplácal, posuďte sami: