Psí hračky z měkčeného plastu obsahují až 380krát víc ftalátů, než kolik povolují normy u hraček pro děti. Přesto, že to na zdraví psů může mít obrovský dopad, neexistují mechanismy, jak proti výrobcům hraček zakročit.

Jiří Kovář ze Zlína, prodejce chovatelských potřeb, si v roce 2009 nechal na vlastní náklady udělat test plastové hračky pro psy, která patřila do sortimentu jeho obchodu. Výsledky rozboru, provedeného zlínským Institutem pro testování a certifikaci, byly šokující – plastový míček obsahoval na svou hmotnost 38 procent ftalátů, což představuje 380krát vyšší podíl, než kolik povolují normy u výrobků pro děti. Jiří Kovář se už dva roky snaží na problém upozornit, nikde však zatím neměl dovolání.

Množství látek, souhrnně označovaných jako ftaláty, upravují u plastových hraček nejen české vyhlášky, ale i předpisy Evropské unie. Podle nich při výrobě hraček a předmětů určených k péči o děti nesmí být použity ftaláty ve vyšší koncentraci než je 0, 1 procenta hmotnosti produktu. Opatření se vztahují především na výrobky určené dětem do tří let, protože se obecně počítá s tím, že takto malé děti dávají předměty do úst – ftaláty se do těla dostávají zejména přes sliznice, to znamená ústy a dýchacím ústrojím. Silně toxické jsou hlavně pro játra a ledviny.

Přesto, že ČR má opatření, jimiž množství ftalátů v produktech upravuje, přesnější vymezení ponechává na vyhláškách jednotlivých ministerstev. Žádná z nich se ale hračkami pro psy nezabývá.