Dnes uběhlo pět let od justiční vraždy Terri Schiavo, postižené ženy, která byla v březnu 2005 po několik let trvajících soudních sporech odsouzena k pomalé smrti žízní a vyhladověním.

Terri v roce 1990 za nikdy neobjasněných okolností zkolabovala a akutní nedostatek kyslíku na ní zanechal následky v podobě poškození mozku. Měla jen omezené vědomí a schopnost komunikace; přesto u ní nikdy nedošlo k tzv. mozkové smrti a stejně tak nebyla napojena na žádných přístrojích. Z fyzického hlediska se jednalo o zcela zdravou ženu, pouze těžce mentálně postiženou. Její manžel Michael Schiavo, který ji prokazatelně podváděl a byl velmi pravděpodobně motivován touhou po dědictví, však za masivní podpory anti-life organizací spustil kampaň za její smrt.

Přestože celá Terriina rodina léta bojovala za to, aby ji mohla dostat do své péče, soudce George W. Greer v únoru 2005, po téměř deseti letech soudních sporů, vyhověl žádosti Michaela Schiavo a nařídil, že nemocnice, kde byla Terri hospitalizována, musí přestat podávat Terri vodu a jídlo.

Terriina smrt byla zřejmou justiční vraždou. Terri sice byla vážně (mentálně) postižená, ale jinak šlo ze všech hledisek o naprosto zdravou ženu. Nebyla terminálně nemocná, neumírala, její postižení ji nijak neohrožovalo na životě. Nenacházela se ve stavu mozkové smrti ani nebyla v kómatu. Nepotřebovala žádnou zvláštní péči ani léčbu a její život nebyl udržován na přístrojích. Sama dýchala, tlouklo jí srdce a spontánně jí pracoval krevní oběh. Jediné, co potřebovala k životu, byly voda a jídlo, tedy přesně to, co k životu potřebuje kterýkoli jiný člověk, ať už je zdravý nebo postižený. A právě tyto základní životní potřeby jí byly odmítnuty. Proto se jedná o vraždu, stejně hrůznou a nepochopitelnou, jako by byl tímto barbarským způsobem umučen kdokoli jiný.