Možná se někomu může zdát, že Barrack Obama, Jiří Kájínek a letošní povodně nemohou mít vůbec nic společného, snad kromě mediální pozornosti, které se všem úkazům dostává. Možná, že ne. Já však jistou spojitost, mezi těmito zdánlivě nesouvisejícími úkazy, spatřuji. Společným jmenovatelem je totiž bezmoc.

Začněme Barrackem Obamou. Autor těchto řádků již několikrát spekuloval o možnosti atentátu na Barracka Obamu. V poslední době opět vzbuzuje zájem médií jeho soukromý život. Manžele Obamovi, kteří dokázali pobláznit celý svět, jakousi nadějí a člověčenstvím, jsou čím dále častěji napadáni z toho, že žijí přesně naopak.

Paní Obamová, oproti ostatním manželkám amerických prezidentů, které využívali max tři asistenty, jich využívá 22. Slovy dvacet dva. A to mezi ně nepočítá ještě dva kadeřníky, kteří obyčejně cestují s polečně s ní, na palubě Delta For 1. Utratit pro ní za menší svačinku 400 dolarů nebývá žádný problém.

To pán Barrack začíná mít větší potíže. Některým jeho kritikům začíná vadit jeho neochota k prokázání svého rodokmenu a k vysvětlení zdrojů financování svého vzdělávání v Indonesii. Podrobnosti shrnul Čechoameričan profesor Ota Ulč v článku Vybarvování Obamy. Při troše fantazie nám z toho může vyjít jeho minulost agenta CIA a při troše škodolibosti otázka, zda Obama není členem Al-Kaidy. Po přečtení článku mne osobně přepadl pocit, který bych nazval bezmoc globální.