Jedni z nejznámějších antihrdinů na herní scéně se vrací zpět. První díl Kane a Lynch: Dead Men (2007) rozdělil hráče na dvě jasně stanovené skupiny. Hráče, jež hrou pohrdali jako žádní jiní a milující fanoušky, kteří by na tuhle zběsilou dvojici nedali dopustit. Dead Men nesklidil u recenzentů nijak velký obdiv, protože hra byla po všech směrech jednoduše průměrná akční střílečka plná chyb, ale svoji fanouškovou základnu neměla malou, tudíž pokračování jsme se nemusili obávat.

V Kane & Lynch 2: Dog Days se ujmeme šíleného psychopata Lynche. Ten nyní žije se svojí přítelkyní v Šanghaji, kde se živý jako menší dealer zbraní a všeho možného. Příběh započne v okamžiku, kdy přijíždí starý známý kriminálník a neodmyslitelný parťák Kane, který si ani nestihne zajít do hotelu vybalit věci, jelikož ho Lynch rovnou vezme s sebou, aby mu pomohl vyřídit jednu „nevinou“ zásilku. To by nebyla ale tahle známá dvojice, kdyby se jí něco nepokazilo. Zdánlivě jednoduchý úkol se mění v šílenou honičku, která vyvrcholí tím, když Kane sejme omylem dceru nejobávanější bosse v Šanghaji, mocného Hsinga. Tímto okamžikem začíná brutální útěk hlavních hrdinů z tohohle korupcí špinavého města.

Příběh v prvním díle nebyl nijak komplikovaný, natož poutavý. Na druhou stranu jaká dnešní střílečka má poutavý příběh, vývojáři kladou přednost čím dál tím víc na akční stránku před příběhovou, linkou. Kane & Lynch 2: Dog Days není žádnou výjimkou a dokonce akční stránka se zajímavým vizuálním vzhledem je jediné co Vás bude u hry držet až dokonce, který nastane dříve, než si kdokoliv z nás dovede představit. Osobně jsem hru dohrál na střední obtížnost za neuvěřitelné čtyři hodiny, což mě zabralo pouhé dva večery a vášnivějším hráčům neudělá problém dohrát hlavní příběhovou linii za pouhý jeden den i na nejtěžší možnou obtížnost.

Nejdříve se pojďme podívat na akční stránku hry, která připomíná věrohodně béčkové filmy, kde se tvůrci nesoustředili na nic jiného, než na akci v níž padá jeden nepřítel vedle druhého s kulkou v těle. Ano celá náplň hry spočívá pouze v tom vlétnout do místnosti a v ní pokosit a rozbít vše co půjde. Kvůli tomu po půlce hry nastává úplný stereotyp. Střílení, schovávání a kdo by to byl řekl, ale znovu jen a jen střílení.