Byl to den jako stvořený pro zahájení protikorupčního boje. Jednání sněmovny začíná krátce po deváté hodině ranní. Před obědem se sice stihne pouze slabá hodinka, určitě se však jedná o velmi výživnou hodinu.

Bohuslav Sobotka vláká premiéra Nečase do senátního kolbiště a ten krátce před půl desátou začíná pět svou ódu na pana ministra Drobila. Vykládá cosi o selhání vějíře pracovníků okolo tohoto ministra, jenž se i po všem co zveřejnila média, těší plné důvěře předsedy vlády. Premiér Nečas, dosud chápaný jako člověk s čistým štítem doslova říká:

Není přitom uplně jasné, kdo vlastně selhal. Selhal odvolaný Michálek, když odmítl financovat pomocí spravovaných fondů ODS a Drobila? Nebo selhal tentýž Michálek, když pořídil nahrávky osob, které jej k tomu vyzývali? Selhali snad oni, že peníze pro ODS a Drobila požadovali? Selhal ministr Drobil, který žádal Michálka, aby své nahrávky zničil? Co je pro lidi jako Drobil nebo Nečas, zkrátka pro “profesionální” politiky vlastně selhání? Je to když Vás načapají se staženýma kalhotama? Můžou snad politici konat jakkoliv, jen je při tom nikdo nesmí chytit? Napovídala by tomu další slova, která ministr Nečas vyřkl v parlamentu:

„Přece osobní jednání, interní jednání kterékoliv politické strany, kdyby bylo nahráváno a zveřejněno, tak by mohlo být kritizováno politickými protivníky okamžitě. Takže hraní si na to, zda někdo je někde jmenován z hlediska toho, že zastupuje některou politickou skupinu v rámci politické strany, prosím vás, netvařme se jako pokrytci.“