Na serveru idnes.cz se nedávno objevil článek, o jednom rozsudku, uvedený těmito slovy: Padesátiletý podnikatel stanul před kroměřížským soudem kvůli stalkingu neboli obtěžování. Údajně pronásledoval dvě ženy. Zasílal jim výhrůžné esemesky, a dokonce je honil v autě. Stalking zatím v Česku není trestným činem. Neprotiřečí se ten článek? Jak je možné, že podnikatel stanul před soudem, když stalking není trestným činem?
Výše uvedené tvrzení o tom, že stalking není trestným činem je pravdivé jen napůl. Záleží totiž hodně na tom, co všechno si pod pojmem stalking představíme. Obecně se tento pojem vykládá jako dotírání, slídění, obtěžování dopisy, telefonáty, SMS zprávami nebo jen osobní přítomností (když na vás zhrzený milenec bude každé ráno číhat na vaší cestě do práce a půjde celou cestu mlčky dva kroky za vámi, tak časem se i u těch nejotrlejších povah pocit trapnosti a nepříjemnosti změní v obavu a strach). Stalking se tedy může projevovat v různých podobách a různých intenzitách. Je bohužel pravda, že pokud obtěžování nedosáhne určité intenzity, nejedná se o trestný čin. Zákon skutečně nepamatuje na případy, kdy někdo jiného obtěžuje „jen“ svojí neustálou přítomností či SMS zprávami, které sice jsou otravné, ale nejde v nich o život. Stalking se tak bohužel stává trestným až v okamžiku, kdy stalker, tedy ten obtěžující obejda, začne být agresivní. V esemeskách se začnou objevovat výhrůžky („jestli si najdeš jiného chlapa, podřežu jeho i tebe a pak se sám zabiju“), na ulici vás začne chytat za rameno a vyhrožovat, že „udělá něco hrozného“, a tak dále. S něčím podobným se osobně nebo ve svém okolí určitě setkal každý z nás, ve většině případů ale útočník časem vychladne a celé to vyšumí do ztracena. Pokud se to ale opakuje, přestává být stalker pouhým obtížným hmyzem a stává se z něj pachatel trestného činu. Nejčastěji půjde o trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci nebo o vydírání.
