Kam až se bude rozšiřovat legální zabíjení a kultura smrti? Stáří, slabost, nemohoucnost a bolest – to není nic pro nás. Našli jsme si řešení – eutanazii. Pod zástěrkou laskavosti, ohromně lidského přístupu a láskyplného jednání se ale nekoná nic jiného, než vražda.
1. Markéta Doleželová (Slovanské gymnázium, Olomouc): Když je vražda v módě 2. Kristýna Boháčová (Gymnázium Josefa Ressela, Chrudim): Nenaplněný život 3. Simona Janáková (Stojanovo gymnázium, Velehrad): Marie. Utrpení a smrt očima víry, lásky a naděje
"...byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou..." ...byl jsem slabý a nechali jste mě žít...
Co způsobilo to, že jsme se narodili, víme. Ve většině případů vzájemná láska dvou lidí, tedy našich rodičů, a jejich touha mít dítě. S tím samozřejmě souvisí ta fyzická část, o které dnes víme už skoro všechno. A to, co nevíme, jsme schopni si okamžitě představit.
O sexu se točí filmy, píšou knihy, vedou sáhodlouhé rozhovory nad hrnkem kafe i na akademické úrovni. Ale co bude, až umřeme, to neví nikdo z nás. A máme z toho, zcela přirozeně, strach. Možná právě proto se už odpradávna snažíme smrt ovládnout nebo alespoň co nejvíc oddálit. To, že se ve středověku připravovaly lektvary pro dlouhověkost a v pohádkách záporné postavy usilují o věčné mládí, se nám teď zdá směšné. Jenže, neděláme to samé? Salony krásy, liposukce, plastické operace, zázračné pilulky pro intenzivnější erotické zážitky... Jsme schopní udělat cokoli, jen proto, abychom byli mladí, krásní, atraktivní a silní.