Když se blíží Vánoce, narozeniny či svátek, všechny maminky horlivě přemýšlí nad tím, jakým dárkem potěšit svého syna. Nutno dodat, že není vždy úplně jednoduché se mu strefit do vkusu. Člověk není ve dvaceti letech zcela názorově vyhraněný, a tak se může i jeho vkus značně měnit., , Zatímco včera se mu líbily červené trenýrky, dnes mu připadají trapné a chtěl by nosit raději trenýrky černé. To by samo o sobě nebylo až tak strašně. Stejně nakonec nějaké trenýrky společnými silami vyberete. Může však nastat i mnohem horší situace! A sice – když se váš syn odmítá podílet na výběru spodního prádla a raději chodí celý rok v jedněch trenýrkách, které už jsou značně poničené, než aby se jednoho odpoledne vydal do obchodu (nebo k počítači, kde by zabrouzdal na stránky některého e-shopu se spodním prádlem) a dobrovolně „zaktualizoval“ svůj šatník se spodním prádlem. Místo toho tuto povinnost raději „hodí“ na svou maminku. Větu „něco mi vyber, mně je to jedno“ asi většina matek od svých synů často slýchá. A bohužel, často matky své potomky i uposlechnou. Píši bohužel, neboť tento přístup není správný. Ve dvaceti letech je každý muž dost zralý na to, aby byl schopen si obstarat své základní potřeby. Pokud tedy pociťuje, že už nemůže déle chodit v poničených trenýrkách, měl by si pořídit nové. A to sám. Avšak většina z nich spoléhá na to, že maminka za ně vše zařídí, a tak se této povinnosti rádi zbaví. A proto si, maminky, jež svým synům stále kupujete trenýrky, zkuste upřímně odpovědět na následující otázku: myslíte, že budete svému synovi dělat „nákupčího“ až dokonce života? Myslíte, že až bude mít vlastní rodinu, že mu bude manželka vybírat spodní prádlo? Není ve dvaceti letech už ten správný čas, aby se váš potomek naučil větší samostatnosti? Jistě, že JE. Oprostěte se od přebytečné mateřské lásky, která může být někdy až na škodu. Nechte vašeho syna, ať se zvedne od televize, počítače, či ať vynechá trénink, a místo toho se začne sám a dobrovolně starat o svůj šatník. Vězte, že tato změna pro něj bude velmi přínosná a v budoucnu ji velmi ocení!Takže, až příště opět uslyšíte větu „něco mi vyber, mně je to jedno“, mějte pevnou vůli a odpovězte vašemu synovi odhodlaně „to ti ale jedno být nemůže! Je ti dvacet, takže je na čase, aby sis trenýrky začal vybírat sám. Já to za tebe už dělat nebudu“. Jakmile totiž vašeho syna zaženete do úzkých a přenesete na něj zodpovědnost, on se jí nakonec ujme. Nejdřív možná s nechutí, ale v budoucnu vám poděkuje. Vězte, že tímto uděláte pro svého milovaného potomka jen to nejlepší!