Byla jsem už na spoustě dovolených na různých místech světa, ale jedna z nejhezčích byla bez debaty s mojí kamarádkou Sárou před lety v Řecku. Zároveň to byla dovolená, ve které jsem o svou kamarádku „přišla“. Ale nepředbíhat…

Hned na letišti v Řecku, kde nás vyzvedl mladý, naprosto úžasně vypadající delegát, mi bylo jasný, že tahle dovča bude stát za to. Kamarádka delegáta zkušeně zkoukla odshora dolů a okomentovala slovy: “Hmm, tak toho bych teda z palandy nevystrčila…, “ a významně na něj zamrkala. Delegát byl ale natolik zabrán do své práce, že nereagoval tak, jak od něj bylo očekáváno. K hotelu nás vezl autobus. Bylo strašné horko a já v duchu litovala chudáka delegáta, který se potíc se v košili, kravatě a sáčku, snažil překřičet rozrušené turisty a podat jim nejnutnější rady a informace.

První den jsme se ubytovaly, a na víc než na skleničku vína v hotelovém baru už jsme neměly sílu. Druhý den jsme vyrazily obhlédnout okolí. Sára mi vysvětlila, že musíme hned zjistit, kam se tu dá večer vyrazit a co podnikat, přece nebudeme na dovolené odpočívat, to prý dělají tak možná důchodci. Odpočineme si po dovolené v práci, tady jsme, abychom si něco užily…

Došly jsme na pláž, na které bylo několik barů. „Téééda, vidíš to, co já?!“ trhla sebou Sára a táhla mě za ruku k jednomu z barů. Nechápala jsem. „Co blbneš?!“ - „No nevidíš?! Ten je přece úžasnej!“ vykřikovala nadšeně kamarádka, ukazujíc na vysokého, asi čtyřicetiletého, snědého muže, obcházejícího stoly, oslovujíc turisty, kteří u nich seděli. Sedly jsme si a objednaly si skleničku vína. Sice nebylo ještě ani poledne a já díky Sáře ani nesnídala, ale nejsme přece důchodci… Sára neustále posílala k jejímu objevu významné pohledy. Chudák chlap, myslela jsem si. Ta taky nedá nikomu pokoj. Po chvilce přišel k našemu stolu. Sára do mě šťouchla a začala se přiblble usmívat. „Milé dámy, vítám v mém baru, “ řekl docela slušnou němčinou, usmál se na nás a podal nám ruku. Musím uznat, že i mně se to gesto líbilo. Koneckonců mě nevítá denně vysoký černý Řek ve svém baru. „Jak se Vám líbí na Korfu?“ Sára nasadila její oblbující výraz, kterému většina mužů beznadějně podléhá, a začala nás jejím sexy hláskem představovat. Řek reagoval přesně tak, jak se dalo očekávat. Podlehl… Ihned se zeptal, zda si k nám může sednout a pozvat nás na skleničku vína. Sára samozřejmě souhlasila. Řek, který se nám představil jako Elvis, mávl na číšnici a ta nám v mžiku přinesla ne skleničku, ale celý džbánek s bílým vínem. ‘Aha, takhle to teda funguje, povolíte skleničku a už do vás lije džbánek’, pomyslela jsem si. Odpoledne jsme se válely na pláži a večer skončily opět u Elvise v jeho baru. Ten večer jsem se vracela na hotel sama. Vzhledem k průběhu večera, žádné překvapení…