Ještě než začneme rozebírat konkrétní typy, nebude jistě na škodu zmínit základní, přesto však pro mnohé matoucí pravidlo označování konektorů. Každý konektor se samozřejmě skládá ze dvou částí, které do sebe musejí zapadat. Tyto části se analogicky označují jako konektor „samec“ (v angličtině „male“) a „samice“ (neboli „female“) a platí pro ně jednoduchý systém – jako „samec“ je vždy označována zástrčka, neboli ta polovina konektoru, která se zastrkává dovnitř druhé poloviny – zásuvky.

Identifikovat samce je snadné – pokud má daný typ konektoru nějaké piny, tedy silnější chromované nebo zlaté drátky či plíšky (většina dnes používaných konektorů jich má i deset a více), vždy se nacházejí na straně samce. Na straně samičího konektoru se nacházejí pouze díry vhodného uspořádání. Obecně lze také říci, že samec je menší a je osazen na 90 % propojovacích (pozor – nikoliv prodlužovacích!) kabelů, a to na obou stranách.

Důvod pro to je jednoduchý – jednak by trčící konektory narušovaly design elektroniky, co je ale důležitější, při poškození relativně choulostivých pinů by bylo nutné složitě vyměňovat napevno umístěnou elektroniku. Takhle stačí prostě vyměnit kabel.

Tolik tedy k problematice samec/samice. Pokud se od nynějška budete řídit výše zmíněnými pravidly, ve většině případů v obchodě dostanete ten správný typ konektoru – samozřejmě existují i výjimky, ale i pro ně zůstává základní identifikace samec/samice platná. A teď se už pojďme věnovat konkrétním typům konektorů.