Alespoň to vyplývá z každoročního průzkumu, který provádí Transparency International(TI) ve 180 zemích světa. Index vnímání korupce (CPI – Consumer perception index) vychází ze 13 různých průzkumů provedených 11 nezávislými institucemi. Tyto průzkumy zjišťují názory zástupců podnikatelské sféry a analytiků, přičemž může jít o rezidenty zkoumaných zemí i o zahraniční experty. CPI pak seřazuje země podle stupně vnímání existence korupce mezi úředníky veřejné správy a politiky. Mnohem důležitějším ukazatelem vnímané míry korupce než je pořadí státu je ale bodové hodnocení. Pořadí země v žebříčku se totiž může změnit jako pouhý důsledek toho, že některé země v žebříčku přibudou nebo naopak ubudou. Mezi nejméně zkorumpované země světa tradičně patří Nový Zéland, Dánsko, Singapur, Švédsko a Švýcarko. Naopak na konci žebříčku se nachází Somálsko, Afghánistán, Barma, Súdán a Irák.

Jak dopadl průzkum pro Českou republiku v roce 2009? Mezi 180 zeměmi se Česká republika umístila na 52. místě, což je pokles oproti loňskému roku, kdy se umístila na 45.místě. Česko s hodnocením 4, 9 (na stupnici od 0 do 10, kde 0 znamená vysokou míru korupce a 10 označuje zemi témě bez korupce) tak zaostává za západními státy, ale také za svými sousedy. Podle TI můžeme příčiny hledat v politické korupci, neprůhledném financování volebních kampaní a sílícím vlivu finančních skupin na utváření pravidel hry. Česká republika navíc zůstává mezi posledními třemi státy EU, které dosud neratifikovaly Úmluvu OSN proti korupci. Další závazky, které vyplývají z mezinárodních úmluv zatím ČR dodržuje jen povrchně, ale například trestně-právní odpovědnost doposud přijata nebyla.

Málokoho z Čechů však tyto závěry překvapí. Zprávy o korupci se pomalu stávají každodenní jistotou. Není tak tajemstvím, že při obchody s gripeny dostala úplatky řada českých politiků, že v Kubiceho zprávě figurují politici, kteří dál vesele plní svou funkci, že se novely zákona běžně prosazují za peníze, že se dá koupit titul skoro stejně jednoduše jako rohlíky a že v českém fotbalu se už dávno nekope za fair play. TI navíc uvádí, že za nejvíce zkorumpovaný sektor považují Češi veřejnou správu (40%) a politické strany (23%). Více než 60% českých respondentů nevěří v efektivitu vládních protikorupčních opatření. 11% respondentů kladně odpovědělo na otázku zda v posledním roce oni sami nebo člen jejich domácnosti zaplatili úplatek. To v podstatě znamená, že každý desátý Čech nabídl úplatek. Nejvíce úplatku pak bylo zaplaceno na úřadech pro registrace a udělování nejrůznějších povolení a na úřadech při nakládání s nemovitostmi, ve styku s policií a ve zdravotnictví. Přes 11% respondentů se rovněž v posledním roce setkali se situací, kdy byl jim nebo členu jejich domácnosti úplatek nabídnut, 95% z nich však proti tomu nepodniklo žádné kroky.

Je možné, že se i přesto se v Česku blýská na lepší časy? Aspoň se o tom snaží přesvědčit přední politické strany. Protikorupční opatření tak zahltily volební programy, kde se objevuje řada zaručených receptů jak zamést s korupcí v Česku. Nezbývá však než doufat, že politici tradičně nejednají v duchu teorie veřejné volby, kdy za účelem zvolení v předvolebním období slibují věci, které v praxi zavést nehodlají. Jelikož míra korupce je alarmující, může se protikorupční politika jevit jako úspěšná taktika. Poslední vývoj tomu rozhodně nasvědčuje.