Tento článek si kladl za cíl doplnit některé informace k článku Adama Bartoše: "Česku chybí základní smlouvy o EU, ověření už čtyři roky vázne v Itálii", rozebrat jejich možné souvislosti a důsledky, a pokusit se je trochu chápat z hlediska prostého občana, který se snaží v těchto složitých otázkách vyznat. Článek je dlouhý a složitý. Je výsledkem několikaměsíčního získávání informací a studia, kdy jsem se snažil vyznat v celé té velmi složité a nepřehledné otázce formalit našeho členství v EU. Text nebyl ostatně původně určen ke zveřejnění - vznikl na popud senátora Josefa Kalbáče a byl pak rozeslán všem zainteresovaným politikům a novinářům - již před několika měsíci. Ale nikdo z nich - ani pan dnes už bývalý senátor sám - se k němu dodnes nijak nevyjádřil. Že by metoda mrtvého brouka? Proto jsem se ho nakonec rozhodl uveřejnit.

Je mi jasné, že pro běžného občana bude text velice obtížně stravitelný - jakkoli jsem se snažil být co nejpolopatičtější. S těmito úředními věcmi je to holt setsakra zapeklité. Kdybych měl učinit sepsání o mé anabázi, dalo by se to třeba nazvat Eurozámek, kdo by to ale pochopil - jeden Kafkův potomek takyliterát říká: Prosimvás, kdo by dnes čet Kafku, dyť ho žijem.

A tedy komu se nechce prokousávat onou nudnou úředničinou, tomu lze doporučit přečíst si jednotlivé mezititulky, možná tučně vyznačená místa, a nebo rovnou přeskočit na předposlední odlehčenou kapitolku s názvem Kterak se Vláďa Č. R. stal animírkou v Evropském domě. Ostatním nelze než popřát vytrvalost a dobré nervy při odhalování jedné možná z největších absurdit posametových dějin.

Četl jsem celkem pět odpovědi MZV na otázky, které kladli ministerstvu v souvislosti s Lisabonskou smlouvou (LS) poradci senátora Kalbáče (č.1), pan senátor sám (č.2), europoslanec Vladimír Železný (č.3) a redaktor iDnes (č.4a, 4b) - otázky ke stavu vypracování, ověření, uložení, předání, ratifikace a vyhlášení textů smluv o Evropské Unii (EU) a Evropských Společenstvích (ES).