Seděla tam sama. Bosýma nohama hladila oblázky. S úsměvem hleděla na městečko na druhé straně zálivu. Sukni měla zmáčenou vodou, kterou někdo kdoví proč osolil. Užívala si masáž, kterou jí vlny dopřávaly.

Pohlédla na pláž. S úsměvem pozorovala čtveřici místních kluků. Čekali na správnou vlnu, aby se s ním mohly alespoň na okamžik spojit. Musela přimhouřit oči, aby je rozeznala.

Poznala ho. Byl z nich nejvyšší a snad i nejstarší. Vstala a vydala se po betonové pláži vstříc Slunci, blíž k nim. Cestou míjela polonahé muže i ženy vyhřívající se na sluníčku, skotačící děti s potápěčskými brýlemi na nose i číšníky obsluhující jako o život.

Sklopila oči a při pomalé chůzi si ždímala sukni. Vzhlédla a viděla, jak se utírá zeleným ručníkem. Srovnal si zlatý řetízek, který se blyštil na jeho opáleném krku. Svalové polštářky se mu napnuly, když si sedal. Bavil se s ostatními, byl samý úsměv, ale byl klidný.