Když chce někdo ukončit svůj život, neměl by tak činit potají a nedůstojně na tajném místě sám. Je každého svobodné rozhodnutí, jak nakládá se svým životem, tak proč je tomu jinak u jeho ukončování?

Člověk si v dnešním světě nemůže být ničím jistý a tato nejistota je pro mnoho lidí velmi ubíjející. Pro takové jedince, si troufám tvrdit, by vědomí legální sebevraždy představovalo jednu z tolik chybějících životních jistot.

Když člověk ztratí sílu, chuť a touhu žít dál, mělo by být jen na něm, jak se dál rozhodne... pokračovat i přes bolest a strádání na všech úrovních, které mu život přináší, nebo to důstojně ukončit. Kdo jiný, než dotyčný sám, by takové rozhodnutí měl učinit? Kde jsou hranice lidských práv? Proč si jednoduše nedojít umřít? Že na to společnost není připravená? Ano, domnívám se, že prozatím není. A proto se ptám..., kdy bude? Lidé před sto lety také nebyli připraveni na technickou revoluci... a kde jsme v technice teď! Záleží jen na nás, jak pokrokoví ve vývoji naší společnosti budeme. V mých očích je legalizace sebevražd jedním z kroků kupředu. Krokem vyspělé společnosti. Budeme ho v brzké době schopni?

Život je sled jedné volby za druhou, zvolit si můžete takřka vše. Konec svého života ale ne. Proto si znova pokládám otázku, proč? O svých činech rozhodujete každý den, jste to vy, kdo usedá za volant a šlápne na plyn, jste to vy, kdo vchází na ulici na červenou, jste to vy, kdo jde pozdě v noci sám temnou uličkou. Člověk se může rozhodnout - může dát svůj souhlas k riskantní operaci, která nemusí skončit dobře, člověk si může vybrat zaměstnání - pracovat jako stavební dělník ve vysokých výškách a riskovat tím každodenně smrtelný pád, může si zvolit dráhu zločinu a s revolverem v ruce přepadnout banku... Ale dobrovolně se rozhodnout o své smrti, to už nesmí? Nepostrádá to logiku? Dle mého názoru ano, postrádá. Kdo jiný, než právě vy, dělá rozhodnutí o vás samém? Jedině vy a tak by to mělo být bez výjimek, kterou sebevraždy bezesporu jsou.