Na růžích ustláno neměl, byl totiž nemanželským synem obyčejné venkovské ženy a váženého notáře. Jeho otec se později oženil se sobě rovnou a sice – světě div se – dcerou notáře. Jeho matka se také provdala, když byl malému Leonardovi jeden rok. Ač levoboček, měl štěstí a jeho vlastní otec mu zajistil alespoň odpovídající vzdělání.

Leonardo byl totiž velmi nadaný žák a to v mnoha směrech. Od přírodovědných oborů až po umění a techniku. Od patnácti let se učil pod vedením renomovaného Andrea del Verrochio. Již jeho první díla dávala tušit, že je tu tovaryš, který převyšuje své učitele. Jedno z jeho prvních děl je proslulý „Křest Krista“, který byl tak úžasný, že sám mistr Verrochio se prý rozhodl, že již malovat nebude. Nejspíše propadl pocitu, že sám již nemá svému žákovi (potažmo i žákům jiným) co nabídnout.

Kdo by neznal tento legendární obraz? Je na něm žena? Jaká žena? Proč se tak tajemně dívá? Když se na ní zadíváte, můžete po čase získat stejný dojem, jako mnozí badatelé – a sice, že na obraze je podobizna muže.

Přesto, když se podíváte i na další jeho známý obraz a sice Dámu s hranostajem, lze jen těžko odolat jistému podezření, že valná část Mony Lisy je JEN autorovým osobitým stylem. V tvářích obou dam lze nalézt některé jemné společné rysy.