Advent provází tajemné postavy " Barborek, Mikuláše, Ambrožů, Lucek, Štědrých (Klovcových) bab, Peruchty atd. Doba adventu s sebou nepřinášela pouze chvíle rozjímání, ale v lidovém prostředí i řadu obchůzek zvláštních a tajemných bytostí, spojených s nadílkou těm nejmenším či naopak s jejich potrestáním.

V předvečer tohoto svátku obcházely jednotlivá stavení Barbory - někde dívky, jinde vdané ženy oblečené v bílých šatech, se zastřeným obličejem, s metlami a košíčky v rukou, někde se zvonečkem. Pro poslušné děti měly v košíčku malý dárek (jablíčko, oříšky), pro neposlušné byla po ruce metlička. Počet Barbor závisel na regionálních zvyklostech. Většinou byly dvě nebo tři, jinde se jich ve stavení sešlo i šest. Tento zvyk se udržel poměrně dlouho, ojediněle setrvává dodnes jako např. u nás v Klučově. Na sv.Barboru dávají do vázy vdavek chtivé dívky napučenou třešňovou větvičku a čekají, že když do vánoc rozkvete, mohly by se do roka vdát. Ale pozor! Větvička se musí trhat až po setmění, musí se dát na teplé místo a každý den zalévat mírným prsknutím. Na kterou stranu se větvička otočí, z té strany přijde ženich. Nevěříte? Tak to zkuste!

Tento zvyk mající svůj původ v žákovském obyčeji z 15. století - v tzv. chození s biskupem, slavném a honosném průvodu - se časem změnil v lidovém prostředí v obchůzku Mikuláše doprovázeného dalšími postavami, z nichž mnohé byly totožné s masopustními (klisna, kozlík, husar). Ani tato forma nebyla konečná, a tak v podvědomí lidí je spojen předvečer tohoto svátku s obchůzkou Mikuláše v doprovodu anděla a čerta, kteří hodným dětem nadělují ovoce či drobnou hračku, zatímco děti neposlušné mohou očekávat vyšlehání metlou od čerta, či nadílku v podobě brambor, polínek a uhlí.

Mikulášské obchůzky byly již od 17. století zdrojem rozporuplných názorů. Zatímco na jedné straně byl chválen zvyk obdarovat poslušné děti, na straně druhé bylo razantně odsuzováno přílišné strašení čertem a smrtí.