V edómských palácích vyrazí trní, kopřivy, bodláčí v edómských hradech: bude v nich jen šakalí pelech a pštrosí ohrada. Divoké stepní šelmy se budou potkávat s vlky a divoký kozel bude řvát po druhu. Jen Lilith se kdesi uloží k spánku a najde ve skrýši klid. Had si tam ustele hnízdo, naklade vejce, svine se na ně a bude je hřát ve stínu jejího lůžka. Luňáci budou se slétávat každý se svojí družkou: nikdo po druhém nezatouží.

V těchto několika verších ze 34. kapitoly Proroctví Izaiáše proroka (Ješajáhú) v překladu Vladimíra Šrámka se vyskytuje jméno Lilith, poměrně neznámé postavy Starého zákona, jen jednou se v celé bibli vyskytující, a to ještě ne ve všech vydáních. Kdo nebo co byla Lilith?

Problém Lilith je velmi spletitý. V sumerské mytologii byla dcerou bohyně Mehitabel a její obraz se s věky mění, a jak se společnost postupně přikláněla k patriarchálnímu modelu, v jejím profilu postupně začaly převládat démonické prvky.

Ve starém Sumeru byla Lilith považována za "levou ruku" nejvyšší bohyně Inanny. Pomáhala jí v přivádění mužů do chrámů této bohyně, aby ji uctívali při takříkajíc "tantrických" rituálech spolu s chrámovými kněžkami. V důsledku této své role byla Lilith známa jako svůdkyně mužů a děvka.