Kdybych měl bez rozmýšlení odpovědět na otázku, co nejvýrazněji ovlivňuje prodejnost knih, pak bych jednoznačně odpověděl, že je to reklama. A o tom, že jakékoliv literární ocenění je dobrou reklamou, se snad ani hádat nemusíme.

Musím se přiznat, že já osobně literárním cenám příliš velkou váhu nepřisuzuji. Jasně, když vám na přebalu knihy září tučný nápis Pulitzerova cena, tak si nemůžete nevšimnout, ale rozhodně to neznamená, že hned tahám peníze z kapsy. Dílo si však prohlédnu mnohem pravděpodobněji, než kdyby na něm byla skvrna od kečupu.

Vliv literárních cen na prodejnost knih není, alespoň podle mě, příliš patrný. Míjíte po cestě domů knihkupectví a v jeho výloze vidíte reklamní plakát na novou dobrodružnou knížku. Nezeptáte se sami sebe, o čem to tak může být? Nebo si doma procházíte poslední číslo vašeho oblíbeného literárního periodika a na poslední stránce najdete žebříček prodejnosti titulů – neříkali jste si už dávno, že tu knížku úplně nahoře byste si taky rádi přečetli? Jak v tomhle všem chcete obhájit nějaké ocenění, jež na přední stránku knížky nechala natisknout odborná porota, lidé, které nikdo nezná?

To jsem tedy přišel. Během několika měsíců, v nichž byla nejdříve oznámena nominace soutěže Magnesia Litera, nejlepších českých knih roku, a o měsíc později i slavnostně vyhlášena, některé tituly doslova zmizely z pultů. Můj Martínek zmizel úplně.