S betonovou dlažbou se potkáváme doslova na každém kroku. S klasickou zámkovou na parkovištích a u čerpacích stanic, po moderních kamenech nejrůznějších tvarů pak chodíme v parcích, na náměstích a v zahradách. V České republice je betonová dlažba spojována především s posledními dvaceti lety, ale její historie je mnohem zajímavější a bohatší.

Předchůdce betonu se používal již ve starověku, kdy Féničané, Řekové i Římani pro své stavby připravovali malty s přídavkem vápna. V průběhu staletí se složení betonu stále zdokonalovalo ruku v ruce především rozmachem výroby cementu. Betonová dlažba podobná té dnešní se poprvé objevuje v 19. století, kdy ji začala spolu s dalšími betonovými výrobky nabízet řada drobných výrobců. Skutečný rozmach zažívá betonová dlažba po 2. světové válce při obnově zničené infrastruktury. Důvod byl jednoduchý – nová technologie vibrolisování dovolila rychle vyrábět velké množství vysoce pevné, odolné a rozměrově přesné dlažby, a to vše při nízkých výrobních nákladech. První masově vyráběné dlažby měly zároveň tvarové zámky, které umožňovaly rychlou a snadnou pokládku.

Betonová dlažba se ukázala být skvělým řešením. V 60. letech se zámková dlažba rozšířila v Německu a o dekádu později už „zámkovkou“ masivně dláždil téměř celý svět, včetně obyvatel USA. Výrazným zlomem ve vzhledu dlažeb byla 70. léta, která do výroba přinesla barevné pigmenty a výrobní sortiment se rozšířil i na tvarově jednoduché dlažby. Betonová dlažba se tím stala stavebním materiálem s nespočtem tvarů a barev. Pro své skvělé stavební i estetické vlastnosti se rozšířila po celém světě a stala se běžnou součástí naší každodenní reality. Betonová dlažba však neztratila nic ze svého půvabu a i dnes patří k nejoblíbenějším typům venkovní dlažby.

U nás se betonová zámková dlažba začala silněji prosazovat po roce 1989. Průkopnickou úlohu při tom sehrála rybnická společnost BEST, která v České republice rozjela na začátku 90. let výrobu s využitím nejmodernějších soudobých technologií.