Nedávno byl po určitých peripetiích, při nichž se soudy nemohly dohodnout, zda je či není celá záležitost promlčena, vynesen jeden z mála odsuzujících rozsudků za zločin spáchaný ve jménu komunismu. Bývalá prokurátorka z nechvalně známého procesu s Dr. Miladou Horákovou Ludmila Brožová-Polednová byla za podíl na justiční vraždě odsouzena k šestiletému vězení. Pouhý týden po pravomocném skončení trestního řízení ale podává nejvyšší státní zástupkyně prezidentovi republiky pro odsouzenou bývalou prokurátorku žádost o milost. Má tedy vůbec smysl konat v podobných starých věcech trestní řízení?
Určitě ano, a to i přes nespornou finanční náročnost, nemluvě o náročnosti profesní, protože soudit dnes podle rakouského trestního zákoníku, vydaného v polovině předminulého století, určitě není jednoduchá záležitost. Vezmeme-li si k ruce současný trestní řád, hned v prvním paragrafu se dočteme, že jeho účelem je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů. Trestní řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Z uvedeného je zřejmé, že potrestání pachatele je jen jedním z cílů trestního řízení. To se projevuje právě i v naznačeném případě komunistické prokurátorky. V daném případě totiž hlavní smysl nedávno skončeného řízení není ve výkonu trestu odsouzené pachatelky, ale především v tom, že bylo konečně (bohužel až 19 let po změně režimu) konstatováno nezávislým soudem právního státu, že jednání komunistických nohsledů je zločinem dnes a bylo zločinem i ve své době.
