Vždy jsem si myslel, že uživatelé moderní výpočetní techniky jsou lidé veskrze vzdělaní ? myšleno ve smyslu ?mající vyšší než průměrné znalosti alespoň mateřského jazyka?.
Vždy jsem si myslel, že uživatelé moderní výpočetní techniky jsou lidé veskrze vzdělaní – myšleno ve smyslu „mající vyšší než průměrné znalosti alespoň mateřského jazyka“.
Ve svých názorech jsem vycházel především z vlastních zkušeností, pramenících ještě v dobách mého studentského působení, kdy zkrotit BASIC, Pascal, stroják či Céčko vyžadovalo přinejmenším několik měsíců strávených intenzívním studiem komínu knih a stovky hodin trápení s odlaďováním programů na počítačích nesmírné ceny patřících většinou některé mládežnické organizaci.
Lidé, náležící k této „sektě vyvolených“, nemohli být z těch, kdo přistupovali k životu ledabyle. Přestože mezi sebou komunikovali jazykem, v němž se to hemžilo výrazy jako „poukni to“, „loudni si to do zetikska před sipíemko“ anebo „bacha ať péemdéčko neuvaříš…“, v civilu to byli lidé, označovaní jako „studijní typy“. A i když se se střídavým úspěchem prali s jazyky BASIC, C++ nebo s Assemblery, svůj rodný jazyk ovládali většinou bravurně.
O to více jsem byl udiven, když jsem si nedávno vyjel z Google Analytics slovní fráze, pod nimiž lidé obvykle hledají servisní služby pro opravy notebooků. Očekával jsem sice častý výskyt neskloňovaných výrazů jako servis notebook, opravna notebooky Praha apod. Co mne však opravdu překvapilo, bylo množství nejrůznějších patvarů a slov, z nichž většina snad sni nemohla být překlepy – když už se opakovaly v desítkách dotazů.