Informovat se jedním médiem je chybou. Informovat se jedním typem médií je chybou také. Tak. Když jsme si tyto dvě informace ujasnili, mohl bych je vysvětlit. Vysvětlit na naší žurnalistice. Možná jste slyšeli otázky na pana Schwarzenberga ohledně jeho účasti na setkání klubu Bilderberg. Existuje ale také jiná a možná zásadnější otázka, kterou nikdo nepoložil: Proč se o takovém setkání nepsalo? Tedy promiňte, psalo se v roce 2009 v týdenících Respekt a Reflex. Dvacet let svobody tisku a naše média to skoro nikdy nezajímalo. Kde je chyba?

Prvotní příčina je, že nás obecně nezajímají politici „někde v Americe“. Přehlížený tak zůstává fakt, že jakýkoliv rozhovor lidí, kteří mají přehled (a kteří ho potřebují), mají moc a určitou inteligenci, přináší zajímavé informace. Tak tedy proč si lidé nechávají uniknout určitě zajímavé zprávy? Že se nezajímají o konspirační teorie je kravina, protože v našich médiích se spekulace ohledně politiky objevují často. A navíc – klub Bilderberg je faktem, ne teorií. Jaké má důsledky a jestli je na něm něco tajemného a konspiračního je druhá věc, rozhodně však není podstatná pro alespoň minimální zájem médií (možná by ho měla naopak zvyšovat). Tak proč to nedělá?

Netečnost médií k zahraničním záležitostem v oblasti politiky je velice tristní. Vybírají si pouze opravdové senzace a navíc si je vybírá jen a pouze z repertoáru zahraničních zpravodajských agentur jako Reuters a AP, občas od naší ČTK. Málokdy mají vlastní zpravodaje v cizích zemí (výjimkou bývají státní média typu ČT a ČRo, které zahraniční zpravodaje mají jak v zemích, kde zuří nepokoje a předpokládají se zajímavá témata, tak i v jiných, z kterých pouze přináší reportáže typu zajímavosti státu, zajímavosti měst a obyvatel... viz Deník zpravodajů Čro), pokud se tam nekoná zasedání G8 nebo podobné.

Problém ale může ležet hlouběji. V naší zemi se politikou zabývají téměř jen komentátoři. Pro rozšiřování informací je třeba více, jelikož o konexích politiků v zahraničí se mnoho neví a musí se nejprve zkoumat. Nepřísluší mi hodnotit naší žurnalistiku, ale pokud se ruší investigativní pořady v televizích, pokud jsou lidé líní hledat kauzy a informace mimo české vody a zprávy agentur, pokud se úroveň našich médií konstantně udržuje na nízké hladině, pak je to nejspíš mou povinností. A nejen mou – ať se přidají hlasy dalších, ať lidé píší, ať ukážou na to, co se jim nelíbí. Češi jsou známí tím, že často reptají. Reptejme tedy nahlas. Média slouží jako kontrola mocných, média slouží lidu. Ať tedy fungují, ať tedy slouží. Protože nyní se zdá, že lidu neslouží.