Článek s tímto názvem se minulý týden objevil v International Herald Tribune. Autor zde popisuje příběh své příbuzné, která před čtyřmi lety onemocněla rakovinou konečníku. Chirurg v místní nemocnici s ní probral zákrok, který měla podstoupit, aby se podařilo nádor odstranit. Informoval ji, že s největší pravděpodobností nebude vzhledem k velikosti nádoru možné zachránit svaly svěrače a bude tedy nutné zavést chirurgické vyústění tlustého střeva. To pro pacienta znamená, že po zbytek života musí nosit pytlík, přes který se vylučuje stolice.

Žena se nakonec raději rozhodla nedůvěřovat pouze tomuto chirurgovi z okresní nemocnice a podnikla dvouhodinovou cestu do centra specializujícího se na léčbu rakoviny. Našla zde chirurga se specializací na rakovinu konečníku a po úspěšném zákroku jsou svaly svěrače neporušeny. Třeba by se stejně úspěšný zákrok podařil také v okresní nemocnici, ale co když ne?

Doktor Leonidas Koniaris z Millerovy lékařské fakulty na University of Miami se v textu publikovaném v říjnu minulého roku v časopise PLoS Medicine zabývá otázkou, zda lékaři nemají povinnost v rámci informovaného souhlasu pacienta poučit o tom, že v jiné nemocnici mohou stejnou léčbu realizovat úspěšněji než v jejich zařízení. Podle doktora Koniarise se je lékařská věda už minimálně třicet let vědoma skutečnosti, že výsledek operace velmi často závisí na tom, kde je zákrok proveden. Obvykle platí, že zdravotnická zařízení, která danou operaci provádějí často, v ní mají také nejlepší výsledky.

Podle některých zdravotnických odborníků by komplikované operace týkající se rakoviny nebo srdečních problémů měly být prováděny pouze regionálně ve specializovaných centrech. Doktor Koniaris namítá, že volba by měla být na pacientovi. Určitá část lidí preferuje to, aby byl zákrok proveden v blízkosti jejich bydliště, přestože riziko může být vyšší.