Pokladnicí sukulentního světa je Mexiko, o tom nelze diskutovat. Mimo kaktusů, zde roste mnoho sukulentních druhů i z čeledi Crassulaceae. Ve státech Guanajuato a San Luis Potosi je omezený výskyt poměrně vzácného a ve sbírkách ceněného druhu Pachyphytum fittkaui. Nedávno jsem se na internetu dočetla, že pachyphyta jsou rostliny, rostoucí hlavně na poušti, vyžadují sucho a hodně slunce. Ten, kdo tento popis zveřejnil, by si zasloužil minimálně pohlavek, protože právě rod Pachyphytum je názornou ukázkou toho, že i sukulent roste v přirozeném prostředí na stinných místech vlhkých stěn kaňonů a břehů řek.

Pachyphytum fittkaui nalezl při svých výpravách německý sběratel kaktusů a sukulentů Hans Fittkau, po kterém byla rostlina pojmenována. Poprvé byl tento druh objeven ve státě Guanajuato, později byly popsány další lokality ve státě San Luis Potosí. Robustní rostliny byly nalézány na stěnách skalních útesů, v nadmořských výškách v rozsahu od 1000 do 2100 metrů. Při studování nového druhu, který se mi objeví ve sbírce, ráda pátrám po popisech prostředí, ve kterém byl nalezen. Jsou to velmi cenné informace, vypovídající o tom, v jakém prostředí by se měly rostliny pěstovat v kultuře, a podle popisů oblastí výskytu můžeme odvodit, jaké podmínky bychom jim měli vytvořit.

Například, jestliže se rostliny vyskytují v kapsách a ve štěrbinách skalních masivů, jsou situovány převážně na severní a západní stranu a tyto skály tvoří hluboký kaňon, porostlý lesem s protékající říčkou na dně, je nadevše jasné, že nebudu doma kytku smažit‘ na slunečním úpalu v suchém písčitém substrátu. Druh jako je například Pachyphytum fittkaui, rostoucí na takovém to místě, bude při pěstování v našich podmínkách vyžadovat polostinné stanoviště, kam zasahuje ranní nebo podvečerní slunce, zeminu smíchám nejlépe s přídavkem hrubé lávy. Ta mi zajistí dobrou propustnost a zároveň vlhkost substrátu. Rostliny koření ve štěrbinách a kapsách, tudíž vyžadují rychlý odtok vody, ale přitom stálou vlhkost prostředí. Tím, že rostou hlavně na stěnách zalesněních kaňonů, je zřejmý požadavek na zvýšenou vzdušnou vlhkost. Tu mohu zajistit umístěním na chladnějším polostinném místě. V podstatě by se dalo říci, že úspěšné pěstování sukulentů je taková dobrodružná výprava třeba do Mexika, aniž bych opustila rodnou hroudu.

Dalšími zajímavými informacemi jsou i popisy společenstev, ve kterých se uvedený druh vyskytuje. Konkrétně Pachypythum fittkaui můžeme nelézt na stanovištích společně s dalšími sukulenty. Roste na svazích společně s rostlinami Echeveria agavoides, Sedum ebracteatum, Echeveria subrigida, Echeveria bifida, Sedum palmeri, Calibanus hookeri. Díky těmto informacím se dozvídáme i o dalších druzích, které vyžadují pro pěstování obdobné podmínky.