Včera odpoledne jsem zjistil, že jsem zapomněl poslat peníze za hosting a doménu. A protože nemám ani internetové bankovnictví ba ani to přes mobilní telefon, musel jsem chtě nechtě rychle vyrazit na poštu. U vchodu do nedávno nově zrekonstruované pošty mě vítal obvyklý nápis o tom že podlaha klouže (buď je architekt idiot nebo si stavební firma namastila kapsu pokládkou levné dlažby) a ve vestibulu překvapení. Nebyla plná lidí, kteří s výrazem burzovního hráče, kýváním hlavy ze strany na stranu sledují mihotající se číslička na dvou ústředních sloupech, nebyla ani plná zmateně pobíhajících lidí, kteří přehlédli u svého čísla směrovou šipku a zamířili na opačnou stranu a i obvyklý hlouček důchodců stojících bezradně nad výdejním automatem s pořadovými čísly, který bez bližšího vysvětlení nabízí asi deset druhů úkonů, které můžete na poště vykonat (popravdě řečeno, některý nechápu ani já), tam nebyl. Zkrátka celý systém byl mimo provoz a chyběl tak obvyklý chaos. Lidi se zcela přirozeně, a tedy podle pošty naprosto nenormálně, řadili do front u přepážek. Vybral jsem si přepážku s hezkou slečnou a když na mě došla řada, vznesl jsem svůj požadavek. Dostal jsem k vyplnění složenku a s menším údivem i propisku (vy nemáte vlastní?). Sedl si ke spoře osvětlenému stolku (někdo se zřejmě domnívá, že vyplňování složenek a formulářů vyžaduje intimní osvětlení) a trochu bezradně se zahleděl na kolonky ve složence (už ani nepamatuji, kdy naposled jsem ji vyplňoval). Zalovil jsem v paměti, zbytek logicky odvodil a s vyplněnou složenkou zamířil opět k přepážce, kde jsem se nejistě slečny otázal, zda jsem to vyplnil správně. Ano modří už vědí. Nevyplnil. Upřel jsem tedy svoje bezradné psí oči (jsem ztracený, pomoc) na slečnu a ta bez řečí vzala složenku novou, sama ji správně vyplnila a já už jen dovršil svou misi na poště zaplacením požadované částky. Díky. Díky. Díky.