V mém okolí si v poslední době všímám zajímavého úkazu. Občas si zajdu na pivo. Kolikrát jsem musel jít sám, protože nikdo z mých kamarádů neměl čas. Najednou, během pracovního týdne, není problém sehnat i několik kamarádů, kteří si na to pivo zajdou se mnou. Ze začátku jsem si myslel, že se jedná jen o souhru náhod, kamarádi taky říkali, že zrovna nic nemají a manželky něco mají a podobně.

Po čase jsem vypozoroval, že se o náhody nejedná. Prakticky pokaždé, když jsem někomu zavolal nebo napsal, vždycky se našlo pár kamarádů, kteří na to pivo šli. Když jsem z nich chtěl dostat důvod toho, proč před časem na pivo nechodili a teď jsou přes týden minimálně třikrát v hospodě, vykrucovali se. Všiml jsem si, že chodí na pivo pouze v období pracovního týdne a vždy se v hospodě objeví těsně po osmé hodině.

Bylo mi to divné, sice o nic nešlo, ale chtěl jsem té banální záhadě přijít na kloub. Až jednoho dne mi to docvaklo. V naší hospůdce jsme opět s mými, teď už pravidelnými, „pivními“ kamarády seděli, popíjeli jsme pivko a servírka si po osmé hodině chtěla přepnout televizi na nějaký seriál. Hospodou zaznělo sborové: NEPŘEPÍNEJ TO!!!

A v té chvíli jsem pochopil. Chlapi se nemůžou doma dívat na televizi, ba co víc. Jejich ženy vyžadují maimální ticho při sledování svých oblíbených seriálů a pořadů. A že jich není málo. Prakticky od pondělí do čtvrtku je na některé z našich televizních stanic nějaký seriál a kromě toho, vždypo těchto seriálech jsou v televizi další pořady, věnované především ženám, zaměřené na hubnutí, vaření a podobné věci. No a během této doby musí být chlapi doma potichu a to je přestalo bavit. Takže začali chodit, prakticky hromadně na pivo.