„Každý školní rok píšeme nejméně jednu slohovou práci v určeném žánru. Tentokrát byla na řadě úvaha. Většina témat byla nezajímavá a nezáživná, nicméně jedno mě ihned zaujalo. Moje reforma školství.“

Pro slohovou práci jsem se rozhodl si zvolit téma „Moje reforma školství“, neboť je to věc, která se mě přímo týká, a doufám, že ještě několik let týkat bude. Kromě toho si myslím, že k tomu mám dost co říct, stejně jako každý kdo vzdělávacím procesem prochází (ale ne proplouvá!), na rozdíl od úředníků a ministrů, kteří stále uvažují jako by byla léta osmdesátá (ne všichni). Aby však mé závěry nebyly příliš zkreslené tím, že bych se řídil jen svými zkušenostmi ze dvou škol v jedné oblasti, rozhodl jsem se téma probrat i s kolegy studenty z jiných škol a dokonce z jiných koutů republiky. Při psaní jsem poté vycházel jak ze svých myšlenek, tak z informací, které mi poskytli ostatní.

Tak zaprvé bych do školství vložil více financí a více kontroloval jejich využívání. Že peníze v rozpočtu nejsou? Ony by se našly, jen kdyby byla ta snaha. Ať už by šlo o příjmy z úplně jiných zdrojů jako zvýšená spotřební daň na určité typy zboží nebo o výnosy ze školného na vysokých školách. Prostředků by také bylo rázem zdánlivě více, kdyby byly dobře používány, což je však asi utopie.

Jednoznačně je nutné zlepšit vybavení učeben, co se nábytku týče. Je totiž skutečně poněkud obtížné soustředit se na výklad vyučujících, když sedíte na židlích, které zaručeně pamatují ještě soudruha Husáka. Pokud chcete někomu ukázat, čemu je možné říkat vrchol nepohodlí, pošlete jej do školy, ať zkusí sedm hodin na takovém, s prominutím, křápu sedět. Ano, je skvělé, když doma investujete do svého zdraví tisíce a tisíce nákupem vhodné postele i matrace, pohodlného kancelářského křesla, ergonomické klávesnice i myši k počítači, a pak jste nuceni trávit mnoho let průměrně téměř čtvrtinu každého dne na něčem, co vám vytvaruje páteř tak krásně, že z vás budou mít lékaři radost – až vás budou „opravovat“ a účtovat si za to solidní částky.