Motion capturing, někdy též nazývaný motion tracking nebo zkráceně mocap, se používá pro zaznamenávání pohybu herce či jiných objektů. Data takto zaznamenaná se pak použijí pro vytvoření 3D animace. Poslední dobou se velmi rozšiřuje ve filmovém průmyslu, kde se nezapomenutelně zaryl do hlav producentů a režisérů jako vynikající nástroj pro tvorbu animací. Je však také využíván velkou mírou v herním průmyslu, kde slouží jako pomůcka pro vytváření animovaných částí her nebo třeba i pohybů jednotlivých postav. Hojné využití našel i ve vojenském či lékařském odvětví.

Samotná technologie se dělí na několik skupin: optické, magnetické, mechanické (též nazývané exoskeletonové) a setrvačné, přičemž první dva jsou asi nejpoužívanější.

Tyto systémy vypočítávají polohu a orientaci objektu pomocí relativního magnetického toku tří na sebe kolmých cívek. Tyto cívky musí být umístěny jak na vysílači, tak na přijímači. Jejich hlavní výhodou oproti optickým systémům je především menší množství značek potřebných pro získání určitého množství dat. Avšak má mnohem více nevýhod. Mezi ty hlavní patří potřeba pracovat s tímto zařízením v nekovovém prostředí, velké množství dalších kabelů, kterými je zapotřebí spojit senzory, ale také vetší množství šumu při zaznamenávání.

Sledují úhly mezi spojnicemi objektů (či částmi lidského těla). Jsou levné a pracují v reálném čase. Tyto bezdrátové zařízení používají rovné pevné kovové či plastové tyče, které jsou spojeny pomocí potenciometrů. Připevní se například na člověka tak, že vytváří něco jako jeho venkovní kostru, která se při pohybu herce pohybuje stejně. Při tomto procesu pak snímá úhly pohybujících se částí. Jejich přední výhodou je neomezené množství dat pro zaznamenávání (samozřejmě, že je závislé na kapacitě úložného disku).