Na Strahově se kromě prvního superkrosu na světě a ploché dráhy, jezdily v padesátých a šedesátých letech i silniční závody motocyklů a automobilů na okruhu mezi stadiony. Historie motocyklových závodů v Praze se začala psát ale již mnohem dříve a jinde..

Poprvé viděla Praha silniční motocyklové závody v roce 1927. Na 8300 metrů dlouhé trati ve Kbelích před letištěm se jela slavná česká Tourist Trophy. Po jejím druhém ročníku v roce 1928 upadla v zapomění. V roce 1946 byl tento závod obnoven, ale na nové trati v Motole. Velká cena hlavního města Prahy motocyklů byl oficiální název a vyhrál ji František Juhan na DKW. Další rok se jel v Motole závod "Dvěma směry" již s mezinárodní účastí, vítězí anglický jezdec E. N. Frost na Nortonu. V roce 1948 se silniční závody vrací zpět na okruh do Kbel na původní trať československé Tourist Trophy. 3. ročník Mezinárodní Velké ceny hlavního města Prahy vyhrává v těžké mezinárodní konkurenci Václav Bubeníček na stroji Norton. Rok 1949 - 1950 se jede ve Kbelích na okruhu dlouhém 8100 metrů. Cena města Prahy se mimochodem v roce 1954 jede také na dalším pražském okruhu Vysočany - Žižkov.

Na podzim roku 1950 se na Strahově jede poprvé, sportovní automobily zde jedou závod nazvaný „Štít Strahova“. Okruh kolem strahovských stadiónů měřil tehdy necelých 5 kilometrů. Startovalo se pod jižní tribunou spartakiádního stadionu. Následovalo postupné klesání ulicí Pod Stadióny do nejnižšího místa okruhu k Podbělohorské ulici, po které silnice stoupala až k nejvyššímu bodu tratě ke Spiritce. Okruh pokračoval ulicí Atletickou. Diskařskou ulicí mezi stadiony silnice opět klesala až na Dlabačov pěkným úsekem sérií pravých zatáček v parku. Vaníčkovou ulicí se okruh vracel ke spartakiádnímu stadionu, kolem kterého pokračoval zpět až k dnes již neexistující pravé cílové zatáčce (tento úsek byl později přebudován kvůli výstavbě strahovského tunelu). Povrch tvořila z velké části dlažba. Na této trati se poprvé v roce 1951 jede i motocyklová Mezinárodní cena hlavního města Prahy za účasti jezdců Maďarska a NDR. Svou závodní karieru zde ukončil po havárii a následném těžkém zranění tehdy úspěšný poválečný jezdec Jiří Ježek. Po tomto závodě se silniční motocykly na Strahově „odmlčely“. Mezitím se na spartakiádním stadionu v roce 1956 jede před stotisícovou návštěvou zřejmě historicky první superkros na světě. Této trati dominoval dřevěný "velbloud" ale i další umělé překážky. Motokrosové závody se zde pořádaly do poloviny šedesátých let společně s plochou dráhou umístěnou na vnějšku umělé motokrosové tratě. V roce 1958 uspořádali svazarmovští motoristé na trati strahovského okruhu opět závod automobilů o „Strahovský štít“. Další rok se závod nekonal, neboť okruh potřeboval některé rozbité úseky opravit. Povrch silnice zde nedovolil nikdy jet závod mistrovství republiky sólo motocyklům. V roce 1960 se však na strahovském okruhu přeci jen mistrovství republiky konalo - sidecary jely o body na prodloužené trati, o divácky atraktivní úsek kolem parkoviště v ulici Nad Závěrkou. Čtyři, pro sajdkáry zajímavé zatáčky navíc upravily tehdy délku tratě na 5200 metrů. Tato část bývalého okruhu se využívala i v současnosti při pražském rallyesprintu automobilů, dokonce v obou směrech. Kromě MR sidecarů, které vyhrála dvojice Štajner - Verner, jely závod také sportovní automobily, motocykly o obsahu 350 ccm jely pouze závod oblastní.

V roce 1961 na Strahově jely opět také automobily, celkový vítěz mezi motocykly byl v závodě „ Kolem Strahova“ Gustav Havel. Od roku 1962 se zde závodilo na zkrácené trati o délce 2500 metrů. Devět zatáček doprava, čtyři doleva a výškový rozdíl 80 metrů. Za startem následoval pravý vracák do ulice s příznačným názvem: Motoristická. Následovala serpentýna do ostrého stoupání a dál se již okruh napojil pravou zatáčkou mezi stadiony na původní trať. Pořádající Automotoklub Svazarmu AZL - ZKG Praha vypsal závody pro motocykly tříd 125, 175, 250 a 350 jako „přebor hlavního města Prahy“. Povrch okruhu tvořila stále z větší části dlažba. Vítězství ve třídě 125 vybojoval Parus před Havrlíkem a Vyskočilem, průměrná rychlost vítěze byla 75 km/hod, třídu do 175 ccm na 12 kol vyhrál Parus před J. Novotným a Šindlerem, 250 ccm: 1. Slavíček, 2. Helikar, 3. Kába, 350 ccm: 1. Michálek (81 km/hod), 2. Krátký, 3. Peroutka. Ve třídě 250 ccm bylo na startu 25 jezdců, do cíle dojelo 18, plný počet kol měli první čtyři jezdci…