Very, very hardy succulent! A co že to je? Skutečně velmi odolný zimuvzdorný sukulent, původem z Jižní Afriky jménem Crassula setulosa var. rubra. Tím ale výčet zimuvzdorných krasulek nekončí. Velmi podobná je i Crassula setulosa var. deminuta. Původ těchto dvou krasul na naší skalce je skutečně nejasný. Prostě se vyskytly. O jedné vím, že jsem si přinesla jednu růžičku, jen tak ji zastrčila na polostinné místo ve skalce a tak trochu na ni zapomněla. Kde se u nás vzala var. rubra to nevím, ani po tom nemíním pátrat. Ale shodou náhod jsem získala v jednom roce dvě velmi zajímavé rostliny pro celoroční pěstování venku.

Crassula setulosa var. rubra má svěže zelené listy, které jsou od báze, zhruba do poloviny své délky jemně brvité. Vrcholek listu je tupý a zašpičatělý, bez ochlupení. Druh tvoří bohaté růžice s listy rostlými v přeslenu. Drobné růžice jsou v průměru do 13 mm a rostou hustě stěsnány, tvoříc tak kompaktní, kobercový porost. Květy se objevují počátkem léta. Květenství, rozprostřený okolík je na 5 cm dlouhých, temně purpurově zbarvených stoncích. Květy jsou bílé, listeny v barvě stonku. Rozlišovacím znakem mezi druhem Crassula setulosa var. deminuta je jasně žlutá blizna. Oblast výskytu Estern -Cape, KwaZulu-Natal.

Crassula setulosa var. deminuta má listy modrozelené barvy, s okrajem po celé své délce ochlupeným. Horní část listu je plochá, spodní vypouklá. Listy jsou protistojné, takže růžice tím získávají pravidelnější tvar. Průměr růžic je shodný s předešlou varietou rubra. Rostlina vytváří velmi husté pevné bochánky. Oblast výskytu je Mpumalanga, na travnatých plochách a štěrbinách ve skalách. Květy se objevují rovněž počátkem léta. V paždí listů se vytváří stolony s dceřinými růžicemi, kterými se oba druhy rozrůstají.

Nároky na pěstování těchto dvou krasulek skutečně nejsou nikterak vysoké. Rostliny mají rády slunečné, vlhčí stanoviště. Na suchém místě se růžice stahují a porost není tak kompaktní. Varietu rubra kromě misky na slunečném místě, pěstuji také na skalce kde je po většinu dne stín. Půda je zde vlhká, místo je ohraničeno pískovcovými kameny, po kterých se zvolna rozrůstá řidší koberec růžic. Na tomto místě rostlina nekvete. Krasulku zde nechávám svému osudu, na zimu ji nijak nezakrývám. Rostlina zvládá veškeré nepřízně našeho počasí. Podzimní plískanice, zimní holomrazy i vlhko, sněhovou přikrývku i pokles teplot k -14°c. Během zimy se kompaktní porost rozpadne na jednotlivé růžičky, které se během zimy stáhnou a každá jedna odhalí hnědý, nitkovitý kořínek. Takto rostlina přežije do jara, kdy růžice obnoví kořeny, listy se napijí a obnoví se kompaktní vzhled porostu. Na tomto místě druh roste už čtvrtou sezonu bez sebemenších problémů.