Cameronův velký návrat vzbudil v posledních dnech roku velkou diskuzi. Osobně jsem neměl o projektu léta zpět ani tucha. Myslím si, že první názory lidí na megafilm utvoří sdělení přátel a recenze. Někdo se z toho vzpamatovává dlouho, jiný ihned projeví své pocity ze tříhodinového zážitku. Do kin vtrhlo něco, co všechny zvedlo ze sedadel, ať si říká, kdo chce, co chce. Výlet do světa Pandory právě začíná.

Shrnutí fantasy-pohádkového příběhu se psalo snad všude, přesto i já si ho nemůžu odpustit. Postižený voják Jake Sully (Sam Worthington, mj. dobrý herec) je za svého bratra povolán na vzdálený měsíc kdesi ve vesmíru. Nenasytní Američané se snaží vytěžit vysoce cenný nerost unobtainium (dočetl jsem se, že je to taková slovní hříčka, znamená "nedostatcium"… materiál, kterého nikdy není dost), v čemž brání původní obyvatelé Pandory. Říká se jim Na’vi, jsou vysocí, modří a nerozlučně spjati s přírodou. Inspirací, nebo chcete-li starých známých námětů se v Avataru vyskytuje skutečně mnoho, ale k tomu se ještě vrátím. Aby film zaujal i romanticky založené publikum, nechybí milostná zápletka mezi americkým vojákem a dcerou vůdce kmene. Že vám to opět něco připomíná? Konec bych vám zde mohl také odříkat, žádné překvapení se nechystá, ale přeci jen je dobrým zvykem zahalovat poslední minuty tajemstvím.

Americké chování a herecké typy známe, pojďme se podívat k úplně novým tvorům, kterým vdechl život sám režisér. Pralesní muži a ženy se pohybují na svou výšku velmi lehce a svižně. Prožívají emoce podobně jako lidé a žijí ve společenstvích. Je zajímavé, jak kompletně vymyšlené nové světy dokážou zaujmout široké spektrum lidí i mě. Jako bychom byli realitou znechuceni a rádi se schovávali do nor nebo za stromy jiných světů. Avatar nadchne každého diváka v jiném směru. Za sebe říkám, že to byla právě ta úžasná Pandora ve spojení s 3D vizualizací. Nikdy jsem nebyl pozván na procházku novým světem, aby mi byly nabídnuty tak silné vjemy. Možná až příliš ideální příroda hýřila barvami a odhalovala zástupce fauny a flóry Cameronova světa. Přímo fascinující je spojení se zvířecí říší a duchem Pandory pomocí konečků vlasů. Vzájemné propojení v sobě skrývá podtexty nad nimiž bychom se měli zamyslet právě v dnešní době. I když se film odehrává daleko v budoucnosti (v roce 2154) poukazuje na naše problémy, nejvíce označovaným je zelené poselství.

Samotnou kapitolou a jediným důvodem, proč jsem na Avatar šel do kina, je vizuální stránka. Předpovídala se jakási revoluce kinematografie, hovořilo se o spojení všech dostupných moderních technologií a vytvoření nového konceptu. Možnosti motion capture využil již Peter Jackson pro svého gluma z Pána prstenů a Robert Zemeckis před pěti lety v animované pohádce Polární expres. James Cameron si svou dvanáct let starou představu vysnil v jiné dimenzi a chtěl ji mít takovou i ve skutečnosti. Musel proto povýšit počítačovou animaci na novou úroveň. Kdo jiný by si troufl na plátno zobrazit kompletně neexistující svět v takové kráse. Režisér Titaniku nám v každém ze svých snímků ukazuje pokroky, které následně posunou filmovou tvorbu kupředu. Těmi bych se chtěl zabývat příště. Trvalo mi asi první půlhodinku abych přestal vnímat onen třetí rozměr. Řečem o tom, že atmosféra vás vtáhne dovnitř, jsem nevěřil stoprocentně, přeci jen mám už zkušenost z Doby ledové 3D. Ale toto je opravdu něco jiného, rozdíl je patrný už v úvodních trailerech. Prožít si cestu po Pandoře spolu s herci chci častěji. Věřím, že know-how, které teď Cameron má, využije i jiný režisér.