Nikdy jsem tuhle moc nemusela. A nikdy jsem taky moc nemusela takový to pofiderní "tady jsme a jsme happy, a když nás uslyšíte budete happy taky" ale... Tohle. TOHLE. Z toho jde mráz po zádech. A brečela jsem jak želva. Chci bejt u toho!

Tak jsem chtěl z principu původně napsat, že už na tenhle blog nikdy nepřijdu, neboť nemám rád přímé příkazy (jako poslední věta v tomto článku) a pak jsem si poslechl tu píseň... Nemám slov, dostalo mě to, krásný... Díky Michale za to, že mě dokážeš stále překvapovat, tohle byl mazec po kterým si musím oholit snad i záda... ;-)

Ten začátek je nejlepší jen poslouchat a nedívat se na to... zkoušela jsem obojí a zjistila, že když na to nekoukám, tak mám pocit, že je to skutečná bouřka. Zajímavé a dobře sehrané.

Já tyhle lidi obdivuju, jak jsou sehraný a jak jim to pěkně zní ;D. Začátek zní opravdu jak bouřka, až jsem se bála, že venku vážně prší - nemám totiž deštník :D. Takže já před nimi smekám :-).