Dnes je dodržování zákazu požívání alkoholických nápojů na pracovištích celkem samozřejmá věc, zejména ve strojírenství, ale není to tak dávno, vzpomeňte na léta sedmdesátá, osmdesátá... A někde i v letech devadesátých se slavilo stále a bujaře...

Jednoho dne v nejmenované moravské továrně měl narozeniny brusič Bedřich. Hned ráno mu poblahopřáli ještě na šatně jako první společně dva kamarádi a jeden z nich mu daroval litr pravé nefalšované domácí slivovice, prý třiašedesáti procentní. Bedřich srdečně poděkoval a řekl i ostatním, že také něco tvrdšího přinesl, ale že s naléváním se začne až po obědě, ať se aspoň něco do té doby udělá. I přidal darovanou láhev k těm svým před zraky spolupracovníků do tašky a zavřel skříň na zámek.

Někteří jedinci, co pohled na alkohol nevydrží, aniž by se hned nenapili, začínali už slintat a kromě toho zvlášť podaření kujóni počali vymýšlet, jak by se té kvalitní lihoviny zmocnili, aby ji měli jen pro sebe. A navíc si tím z Bédi pěkně vystřelí.

, , Ty, Franto, já vím, kde si dává na dílně klíče, nějak ho, až tam příjdem, zabav a odveď ho od stroje, Pepo ty to budeš jistit, kdyby se chtěl nečekaně vrátit a já mu tu flašku, co dostal, přeleju do své a dám mu tam vodu, ať se doma pěkně nasere, " kul pikle mazaný Rudla, , , stejně mi onehdy nechtěl půjčit kalibr!"