Dostal jsem nabídku podívat se do jinak nepřístupného podzemí kláštera Chotěšov. Průvodce nás nejprve lehce seznámil s historií kláštera, ukázal některé běžně přístupné prostory jako gotické sklepy a konvent a pak jsme se dostali k hlavnímu bodu naší návštěvy – podzemí. V tomto případě jde hlavně o kanalizační a vodovodní chodby.

Do první části jsme se dostali přímo z hlavní budovy kde jsme sestoupili do jedné ze dvou sklepních komor (A) (viz. plán). Komora je kolem deseti metrů dlouhá, osmi metrů vysoká a pěti široká. Jedná se o součást 300 let starého kanalizačního systému, který bez jakékoliv údržby funguje dodnes (z vyjímkou odklizení umělých závalů po vojácích). Jelikož se kanály proplachovali jen přirozeně při deštích nebo několikrát do roka vodou přivedenou z rybníčka před konventem, měli i důmyslný systém odvětrávání, který zabraňoval zápachu proniknout do areálu kláštera (B).

Na nejdelší trasu jsme se dostali vstupem, který je kousek pod bývalým rybníčkem (C). Od toho jsme procházeli (plazili se) (D) ke křižovatce s vodovodním tunelem, se starým litinovým potrubím vedoucím od kašny. Do toho jsme odbočili a došli k nejbližšímu křížení, kde jsme jen nahlédli do dalších chodeb (E). Vrátili jsme se zpět na křižovatku a pokračovali do druhé sklepní komory (F). Z té jsme vyšli (G) naprosto neporušenou chodbou z pečlivě tesaných kamenných kvádrů (H) až k místu kde je ukončena asi 5 metrů hlubokou šachtou (I). Stavitelé tak řešili problém s velkým převýšením mezi horní a spodní částí klášterního areálu.

Do posledního úseku podzemí jsme sestoupili vchodem u vnější klášterní zdi (J). Stékají se tu výstupy z obou podzemních komor. Při kopání tehdejší stavitelé narazili na dva zdroje vody ze kterých udělali podzemní studny. Obě studny jsou spolu propojené a od kanalizačního tunelu jsou oddělené několika přepadovými komorami (K), aby nedošlo k jejich kontaminaci.