Velmi častou otázkou je, zda v Novém zákoně nedošlo ke změnám v důsledku jeho neustálého opisování v dějinách? Velmi běžným přesvědčením je myšlenka, že Bible se nezachovala do dnešních dnů v takové podobě, v jaké byl zapsána. Obvinění padají na hlavu příliš horlivých mnichů, kteří prý měnili text Bible po celou církevní historii.

Jak prohlásil F. F. Bruce: „V křesťanství platí myšlenka historického „jednou provždy“, která jej odděluje od dalších náboženských a filosofických systémů, jež se nevážou k určitému času v dějinách. Pokud by tomu tak nebylo, pak je otázka spolehlivosti biblických spisů otázkou první důležitosti.“ (The New Testament Documents: Are TheyReliable? p.8).

Naštěstí tento problém není neřešitelný, neboť máme dostatek důkazů o spolehlivosti Bible. Máme na mysli tři typy důkazů, které je nutno brát v potaz, hodnotíme-li novozákonní texty: řecké rukopisy, různé verze překladů a spisy církevních otců.

Původním jazykem Nového zákona je řečtina. Existuje okolo 5 500 kopií, které obsahují buď celý Nový zákon anebo jeho části. Ačkoli se nezachovaly původní spisy, vlastníme jejich kopie, které byly sepsány velmi brzy po vzniku originálu.